Rozchod Nadera a Simin (Jodaeiye Nader az Simin)

Íránský film Rozchod.... Asghara Farhadiho byl oceněn Oscarem (pochopitelně za nejlepší cizojazyčný snímek) a stal se takovým příjemným zjevením nedávné doby.

Proč? Dobrá otázka...

Na íránské filmy mám velké štěstí, všechny, které jsem kdy viděl, považuji za nesmírně přínosné a kvalitní. Pochopitelně, neznám tamní kinematografii v její celistvosti, ale pokud čtete tento blog pravidelně, tak vám jistě různé kladné zmínky bezpochyby neunikly. Od Farhadiho jsem dosud nic neviděl, ale troufnu si říci, že ve světě pohyblivých obrázků nezapadne.

V zásadě se jedná o konverzační drama, které má ale mistrně napsané dialogy s bravurně kličkujícím příběhem. Samotný rozchod obou hlavních protagonistů tu není zase tou nejvíce důležitou věcí, slouží jen jako odrazový můstek, který diváka vymrští do zajímavého spletence mezilidských vztahů, kde dominují zejména podvody a lži. Pozoruhodná je pro středoevropského diváka i zajímavá mentalita postav. Velmi kladně bych hodnotil i nečernobílé chování postav. Film Rozchod... se odehrává ve světě, kde lze jen těžko na někoho ukázat a říci, "ano, Ty ji ten čestný a správný."

Určitou zajímavostí, na kterou je upozorněno v českých titulcích, je i to, že žádná dospělá žena se ve filmu neobjeví bez šátku. Pochopitelně, ženy v Íránu doma tuto pokrývku normálně nenosí, ale jelikož se film promítá před veřejností, tak musí být zahaleny i při natáčení. Celé to je ale poměrně dovedně maskováno, takže například já osobně bych si bez oné zmínky v titulcích dané skutečnosti ani nevšiml.