Uvězněni v čase (Los Cronocrímenes) 2007

Filmů o cestování v čase je jako pivovarů po konjunktuře. Některé si nedělají velké ambice a přicházejí primárně s humorem (např. film Frequently Asked Questions About Time Travel, či série Návrat do budoucnosti), jiné se snaží tvářit vážně, ale díky logickým chybám je výsledek spíše k smíchu (tady je ten výběr pestřejší).

Celkem chápu, že natočit film o cestování v čase, který by se zcela (!) vyhnul všem paradoxům a logickým úlitbám asi ani moc nejde, přesto jsem toho názoru, že i zde se dají najít zajímavé kousky k pokoukání.

A jak as modří už tuší, mezi ty zajímavé kousky bude patřit právě španělský snímek Los Cronocrímenes (jehož český překlad se mi tak trochu ekluje).

Héctor je chlapík s bříškem, který si s manželkou Clarou koupil nový dům. Ve volném čase občas posedává na zahradě a voyersky pozoruje dalekohledem okolí. Vzhledem k tomu, že vůkol jen "šumí les" jej docela zarazí, když v dalekohledu zahlédne svlékající se ženu. To se musí prošetřit...

Jo, to je zápletka jako ze soft pornového filmu východoněmecké produkce, ale Loc Cronocrímenes mají ve své škatulce dokonce poznámku "horor". Skutečný horor to podle mého však rozhodně není. Nepochybuji o tom, že snímek má slušnou atmosféru tajemna, ale doopravdy bát se lze snad jen jednou (a to opravdu jen chvilku). Žánrově tedy tato cesta časem zpět (i když zase ne tak moc daleko) spadá podle mého názoru do kategorie komornějšího sci-fi s prvky mysteriózna. Nečekejte ale vršení záhady nad záhadu, na konci se vše pěkně vysvětlí... :) . Ideální film pro lidi, kteří jsou rádi, když s příchodem závěrečných titulků něco udělá "cvak" a vše do sebe krásně zapadne.

Pro režiséra Vigalonda jde o poměrně slušný debut na poli celovečerních filmů, snímek např. získal černou růži na festivalu v Amsterodamu. Režisér Nacho Vigalondo si ve filmu dokonce zahrál (a celkem mu to šlo).

O Los Cronocrímenes můžeme říci, že jsou filmem dost levným, nízkonákladovým. K vyprávění příběhu totiž tvůrcům stačilo jen několik domů, les a několik málo herců (že by se jich na jedné ruce dopočítal i člověk pracující přes dvacet let na pile). V pravém slova smyslu "malý" film, který ale dokáže vyvolat dost velký zážitek. Žádná dějová linka a scéna tu nejsou zbytečné, vše funguje jako v dobrém a promazaném stroji. Sluší se snad ještě říci, že v dobrém španělském promazaném stroji, neboť pro španělské filmy s nádechem tajemna mám velkou slabost.

P. S. A až bude zase někdo z prostředí české kinematografie brblat nad tím, že hlavní rozdíl mezi námi (tedy českými filmy) a zahraničím je jen a pouze v penězích, tak mu prosím ukažte tento film. Díky :).