Běžecké osobáky

Osobní rekordy jsou docela ošidnou záležitostí. Když člověk začíná s vytrvalostním během, tak mu naskakují jedna radost - a většinou to nedá ani nějakou velkou práci. Postupem času se tempo výskytu nových osobních rekordů zpomaluje, načež se jejich už tak dost sporadický výskyt omezuje jen na nové (zpravidla delší) vzdálenosti, které člověku narůstající obecná vytrvalost umožňuje uběhnout. Pak je ale konec i s nimi. Co dál?

Někdo to řeší tak, že si "osobáky" stanovuje na nějaké časové období, např. nejrychlejších 15 km v roce 2018. Existují také tzv. "maďarské tabulky", které vám narůstající věk dokážou přepočítat do adekvátních časů. Pak se také nabízí varianta nějaké časy vůbec neřešit, nicméně lidé bývají živočichové soutěživí a podobné blbůstky krásně pomáhají vyplňovat čas mezi spánkem a prací (a navíc se u toho dobře disputuje u piva).

Optimální variantou je tak asi změnit vlastní trénink a zkusit osobní rekordy pozvolna vylepšovat. To ale pochopitelně nelze dělat do nekonečna a každý také na to nemá potřebnou výdrž a čas. I tak se ale člověk nemůže vyhnout okamžiku, kdy zaběhne nějaký čas, který pak už nikdy v životě nevylepší. Ano, v ten moment to pravděpodobně daná osoba asi netuší, ale s přibývající dobou se z onoho času (který si asi většina běžců pamatuje tak pečlivě, že i při probuzení ve 3 ráno by je dokázali srozumitelně vyložit) stane doslova prokletí. Prokletí, které je stejně smutné, jako nevyhnutelné.

Myslel jsem si, že můj osobní rekord na 10 km z roku 2015 byl z výše uvedené kategorie. Tehdy se mi jednoduše závod povedl na jedničku a říkal si, že už to bude jen lepší a lepší. Ale ono nic. Osobáku jsem se nedokázal přiblížit na více než 30 vteřin (a i to jen někdy). Ano, někdy byly dost mizerné podmínky (horko a dusno), časy však pomalu stoupaly na ciferníku hodin výše, což vedlo k tomu, že jsem se závodům na 10 km víceméně začal vyhýbat s vědomím toho, že tehdy jsem prostě měl svůj den, pánbůh nebyl doma, atd. Velkým překvapením pro mě tedy bylo, když jsem minulý týden dokázal tento bezmála 3 roky starý osobák prolomit, a to o více než půl minuty. Recept byl přitom poměrně jednoduchý - nedávat si nějaká velká očekávání a zachovat si čistou hlavu. Ano, takhle prosté, avšak funkční.

Už teď si ale říkám, zda právě tento nový čas není tím pověstným posledním z řady.