Liborův blog

Jiří Drahoš se chystá na Praze 4 kandidovat do Senátu PČR. Jeho zájmem je prý lidi spojovat. Podobně je na tom také Jan Štern se zbrusu novým projektem Nové Česko, který chce oslovit všechny od městských liberálů po Zemanovi voliče. Je ale vůbec vznik takové "super catch all party" reálný, nebo se jedná pouze o lhaní do vlastní kapsy? Chápu, že žijeme v zemi, kde si obskurní partička SPD Tomia Okamury postahuje obrázky mladých žen z Německa a vloží jim do úst roztomilé citace o tom, kterak je jediná možnost pozitivní budoucnosti spojená jen a pouze s panem Tomiem. U této partaje to ale snad nikoho moc nepřekvapí. Snahy sjednotit roztříštěnou politickou scénu jsou samozřejmě přítomny v podstatě od doby existence volebního práva. Osobně si myslím, že většinou k ničemu smysluplnému nevedly. Snahy "překlenout příkopy, které ve společnosti vykopal stávající prezident" jsou možná chválihodné, ale bohužel podle mě trestuhodně pomíjejí tu skutečnost, že tyto příkopy už zde ...

Osobně moc nemám v lásce různé žebříčky "5 nejlepších filmů všech dob", či "10 věcí které nás baví na...". Zpravidla se jedná o dost plytký výčet věcí, které mají za úkol zaplácnout tištěný nebo virtuální prostor. Nerad bych tedy k něčemu podobnému také přispíval. Pokud by však někomu tento text přesto něco podobného připomínal, tak se omlouvám. Kinematografii tu máme už pěknou řádku let. Během oné doby stihlo několik filmových momentů náležitě zdomácnět, některé jsou úspěšně kopírovány, jiné parodovány. Následující výčet 11 z nich je má subjektivní fotbalová jedenáctka těch scén, které z různých důvodů považuji za pamětihodné, výjimečné, či třeba "jen" zajímavé. Stejně jako ve skutečné fotbalové jedenáctce, tak i zde je spousta filmů jiných a mají své vlastní úlohy, něco pobaví, něco vyděsí, někde snad pookřeje srdce. Chaplin zpívá v Moderní době První film, ve kterém božský Charlie promluvil, respektive on nemluvil, on zpíval, a to velké nesmysly. Modern...

Beach House letos v květnu přišli se sedmým albem a nazvali jej jednoduše - 7 (číslovka "7 se navíc line deskou i v jiných významech, např. ve skladbě L´Inconnue hraje roli 7 dívek). Dvojka z Baltimore tak znovu představuje skvělé a osobité dream popové album se svým rozpoznatelným stylem, který ale opět nenudí a není zbytečně stereotypní. Patrně k tomu do jisté míry přispěla i změna producenta, kde Chrise Codyho vystřídal Sonic Bloom, ale kdybych si tuto informaci nepřečetl, tak jen z poslechu byl nějakou velkou změnu jen těžko poznal. Beach House jsou jako piva od Matušky - stále stejně dobrá. Navnadí už úvodní "Dark Spring", která chytne na první poslech, což není u Beach House úplně obvyklé. Místy se jí také daří evokovat atmosféru seriálu Twin Peaks, což spousta lidí - včetně mě - samozřejmě ocení.

Běžeckých závodů a seriálů je jako oněch pověstných hub po dešti. Jsou tu sice i takové, které mají za sebou několik (často i desítek) let úspěšných ročníků, ale drtivá většina spadá spíše do kategorie těch, které odstartovaly teprve nedávno se zažehnutím běžeckého boomu. V podstatě to vypadá tak, že takřka každá sportovní, popř. mediální značka má už nějaký ten "svůj" závod. Proběhnout se tak můžete třeba na jakémsi "Nova runu" v rámci "Mizuno Run Tour", fanoušci nealkoholického piva na oplátku mohou ocenit známý Birell Grand Prix v zářijové noční Praze. Obskurní kapitolou samou pro sebe je "Agrofertrun" - seriál závodů sponzorovaných Agrofertem - kde si můžete zaběhnout i takovou "Desítku okolo Čapáku". Kdo by odolal? Mít svůj vlastní běžecký závod/seriál tak trochu patří k dobrému bontonu různých značek. Přesto se ale najdou běžecké seriály, které výše uvedené nesplňují, které cílí spíše na ten typ závodníků, vyznačujících se menšími...