Liborův blog

 Leden se pozvolna blíží ke konci, takže je čas na můj ryze subjektivní výběr 3 nejlepších desek loňského roku. Still Corners - Dream Talk Tessa s Gregem a jich cesta snovou krajinou si to jistě zaslouží. Výtečná deska. Illuminati Hotties - Power Toto je z trochu jiných hudebních vod. Hodně osobní, upřímné indie - rockové album. Caribou - Honey Návrat legendy inteligentní taneční hudby (jakkoli divně to zní), vydání tohoto alba mě osobně velmi potěšilo, protože se mi přesně trefilo do toho, co mi zrovna ve sluchátkách trochu chybělo :).

 V říjnu roku 2024 vydal po zhruba 4 letech novou desku muž jménem Dan Snaith, kterého ale fandové elektronické hudby znají spíš po projektovým jménem Caribou. Alba od Caribou se obecně dobře poslouchají, ještě v době kdy si říkal Manitoba mi jeho tvorba přišla trochu hůře uchopitelná, ale nyní to tak podle mě už tolik neplatí. Rozhodně se však nedá říci, že by se jednalo o nějakou hudbu středního proudu, ale občas mě při poslechu napadlo slovíčko "sweet" a některé skladby byly správně citlivé a jiné správně kopaly tam, kde měly :). Úvodní skladba "Broke My Heart" je velmi chytlavá, podle mě ji mnoho posluchačů z hlavy jen tak nedostane. Šikovně to navnadí na zbytek desky, která uteče jako voda. Za zmínku určitě stojí ale více skladeb, např. "Only You", "Do Without You", atd. Album funguje totiž velmi dobře i jako celek.

  Cults vtrhli na hudební scénu před více než dekádou. Jednalo se tehdy o skupinu, která jela na poměrně módním duchu indie popových kapel se zasněnou atmosférou okořeněnou o chytlavé melodie, to vše ve složení boy/girl. Takových projektů bylo dost, většinou skončili po jednom, maximálně dvou albech. Cults jsou tu stále, možná i proto, že minimálně od jejich čtvrté desky (ta aktuální je pátá) jsou trochu jiní. Pořád je pochopitelně možné skupinu poznat podle všech jejich typických ingrediencí, nicméně k určitému přirozenému vývoji zde došlo. Deska je to určitě dobrá, ubylo sice hitovějších skladeb, ale jako celek vše působí dobře (snad jen trochu tento pocit narušuje skladba "Behave", která mi sice osobně přijde fajn, nicméně na desku podle mě moc nezapadá). Na této desce spolupracovali Cults se Shanem Stonebackem (mimo jiné z Vampire Weekends), těžko říci, zda je to právě touto spoluprací, ale právě album To The Ghosts zní asi nejtemněji z dosavadní produkce tohoto americkéh...

  Izraelské seriály mám většinou rád, takže když jsem zpozoroval, že Netflix do nabídky zařadil i tento kousek a že se navíc částečně odehrává ve fotbalovém prostředí, tak nebylo co řešit a program na následující cca 4 večery byl dán. Tím fotbalovým prostředím se míní zázemí fanoušků klubu Beitar Jeruzalém, jediný izraelský fotbalový klub, u jehož stadionu jsem osobně byl (stánek Teddyho Kolleka) a který je známý tím, že má patrně nejrasističtější fanoušky vůbec. Fanoušci to zpravidla neberou jako výtku, naopak se oním označením pyšní. Inu, jiná mentalita… Trochu jsem si tedy říkal, zda i něco z výše zmíněného nebude znázorněno v seriálu. Pohříchu bohužel nebylo, fandové zde vyhlíží celkem mile, konsenzuálně a maximálně se tak zmůžou na jemné aktivity proti nimž je Tribuna sever v Edenu místem pekelných rejdů. Škoda, když už do seriálu použijete tento klub, tak by možná nebylo od věci to zpracování pojmout šířeji. Ovšem to je asi jediná má výtka, navíc seriál j...

 Illuminati Hotties je projekt dámy jménem Sarah Tudzin, což je původně zvukařka, z níž se až ve druhé dekádě současného milénia stala i indie rocková interpretka. Letošní deska Power je jejím třetím řadovým albem. V minulosti Sarah koketovala s punkem, tato deska je spíše čistěji indie rocková, byť zde najdeme i přesahy k shoegaze (jako ve skladbě Throw (Life Raft)). Na albu se odráží i osobní autorčina zkušenost, například smrt matky, což podle mě evokuje píseň Everything Changes. Deska to ale rozhodně není smutně znějící, drtivou většinu času se jedná spíše o skladby veselého charakteru, což velmi dobře demonstruje např. Sleeping In, inu, kdo by si koneckonců občas sám rád nepřispal, že? :) Můžeme zde narazit i na skladby o lásce (tak časté to téma v hudbě) - např. Falling In Love With Somebody Better, což opět patrně odráží autorčinu pravděpodobnou pohodu ve vztahu s Maddie Ross, což je podobně jako Sarah kalifornská hudebnice. Obecně je album Power dost upřímné a osobní a je t...

 Hooverphonic se proslavili zejména koncem devadesátých let a počátku milénia hity jako "Mad Abou You", či "Eden". Kupodivu, skupina pokračuje v původním složení (po personálních rošádách na postu zpěvačky, nyní opět s Geike Arnaert) v původním složení a jejich letošní deska zní velmi dobře. Nutno také dodat, že to je deska tematicky dost aktuální, a to i když se jedná už o dvanácté řadové album této skupiny z Belgie. Už z titulku je jasné, že aktuální vlna "fake news" a "postpravdy" je něco, co chce skupina reflektovat. Krom toho je tu i lehce stylově vesele. Deska se nese ve znamení trip-hopu (jak by taky nejeden posluchač od této belgické party čekal), ale dojde i na latino rytmy. Moc pěkný poslech, až jsem se pomalu přenesl v mysli do devadesátých let. Hooverphonic nestárnou, leč občas jsem se při poslechu neubránil dojmu, že v případě některých skladeb na desce se jedná o recyklát něčeho už dříve vydaného.