Lidská dobrota

Lidé nejsou od zlí či dobří od přirozenosti. Prostě jen jsou jací jsou, a to formuje mnoho faktoru, třeba počasí, momentální nálada nebo třeba jen to, jestli ráno slyšeli v rádiu svůj oblíbený (popř. neoblíbený) song. Někdy vás však překvapí, kde se v lidech ta dobrota bere, často se totiž ukáže v jedincích, u kterých se to mnohdy čeká nejméně. Kdysi dávno se mi stala taková zvláštní věc. Šel jsem pěšky poměrně dlouhou trasu (asi 13 km) mezi městy A a B, když tu mi někde na půli cesty zastavilo cosi jako auto. Jednalo se o velorex, úžasné to vozidlo, které velmi zpopularizoval snímek "Vrchní prchni". Uvnitř byli dva hoši zhruba v mém věku a řekli mi, abych si přisedl. Sice mě neodvezli až domů, ale i za těch několik kilometrů jsem jim byl v tu chvíli moc a moc vděčen. Kolem mě jezdilo několik aut a protože byl již pozdní večer každý se bál zastavit, co když ten stopující mladík je nějaký zloděj? Celkem je chápu, ale o to více oceňuji obětavost těch dvou ve velorexu, kterým ani nevadilo to, že jsme se tam velmi mačkali (ostatní řidiči, kteří mě míjeli jeli ve voze sami nebo maximálně ve 2 - a vozy to byly prostorné).

Nedávno se mi stalo něco obdobného. Opět mi zastavil jeden postarší muž (tentokráte byl den) a svezl mě. Navíc jsem v tu chvíli ani nestopoval, jen jsem tak tak šel přes kopec a on asi usoudi, že by mi mohl pomoci.. Bylo to od něj moc hezké.

Dělat dobro je možná smyslem našeho života (pokud si tak zvolíme, jen dobře). Možná, že dobro a láska jsou nakažlivé a čím více jimi nakazíte lidí, tím se nám tu na Zemi bude žít lépe.