Ráj teď a tady (Paradise Now)

Ráj teď a tady (Paradise now)
Film Paradise Now pojednává o jednom ze současných nejpalčivějších světových problémů - o islámských sebevražedných útočnících z Palestiny. Dva kamarádi Said a Khaled pracují spolu v autodílně, tam je jejich stálou zákaznicí půvabná Suha (dívka, která dlouhou dobu žila ve Francii a současnou Palestinu tedy zrovna moc nechápe…) se svým lehce archaickým automobilem. Jednoho dne však nastane chvíle, kdy Said i Khaled dostanou příležitost prokázat svoji víru v Allaha. Plán je takový, že mají proniknout na izraelské území do Tel Avivu a tam odpálit nálož, kterou má každý z nich přilepenou náplastí na hrudi. Večer před akcí se hrdinové rozloučí s rodinami (které však nic netuší) a Said i se Suhou, dalšího dne natočí - teatrálně třímajíc samopal - "rozlučkové" video a pak…nezbývá nic jiného než jít na to. Cosi se však pokazí a útočníci jsou od sebe odděleni… Co teď? Vzdát akci nebo ji dokončit? A opravdu tu stále ještě je vůle k sebevraždě?
Tento snímek je silnou výpovědí o současné situaci v Palestině. Nesnaží se stranit žádné ze znepřátelených stran… jen vypovídá o faktech. Vše ještě umocňuje skutečnost, že film byl natáčen na autentických místech a štáb (povětšinou složen z Palestinců a Francouzů) často musel čelit nepřízni jak místních obyvatel, tak i palestinského obyvatelstva. Například ve scéně kde hrdinové říkají svá poselství na video a drží v ruce samopal se užilo skutečného samopalu, který má ve vlastnictví jistá extremistická palestinská skupina… Dosti děsivé, což? Film byl natáčen v extrémních podmínkách, část štábu kvůli své osobní bezpečnosti místa natáčení raději opustila a režisér Abu - Assad musel narychlo shánět někoho nového. Víra v jeho snímek se mu však vyplatila, film Paradise Now získal roku 2005 Modrého anděla na Berlinale, jakožto nejlepší evropský film.
Toto dílo mohu jen doporučit, umožní vám totiž nahlédnout na život obyčejných lidí z Palestiny ze kterých se stávají teroristé. Když budete pozorně sledovat jejich příběh, tak možná pochopíte osobní pohnutky, jež takového člověka mohou dohnat k tak - pro nás - krajním činům. To je dle mého názoru hlavní síla filmu.
Hodnocení: 85%.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Obrázek
Znáte "Meoskop"? Možná ano, možná ne. Přitom meoskop je taková úžasná a stará věc. Kdysi dávno (v šedesátých, sedmdesátých letech) se meoskopy vyráběly kousek od Broumova (závod Hynčice). Jeden takový výrobek stál cca 35 kč, což nebylo zrovna málo, ale přesto ještě cenově dosažitelné. A co že to vlastně je? Meoskop je takový 3D prohlížeč, který si dáte proti sluníčku před očka (pro každé oko je tam jeden otvůrek) a můžete se kochat obrázky, jež se na tenkém kotouči vkládaly do samotného zařízení. Počátky působení tohoto přístroje u nás spadají do roku 1959 a já se mohu pochlubit, že jsem vlastníkem jednoho meoskopu s pěknou krabičkou plnou zajímavých "filmů", jež zobrazují na snímcích rozličné kouty tehdejšího Československa. Kupodivu po dlouhou dobu jsem ani nevěděl co se nám to skrývá v té tajemné a zachovalé krabičce s názvem meoskop. Až teprve nedávno - po návratu ze Slovenska - jsem si všiml, že mezi "filmy" se nachází i jeden s označením "Dobšín
Další informace

Virtuální pomníky

Smrt je neodvratné, vše živé směřuje ke smrti de facto ode dne svého zrození, obranou proti této skutečnosti pak může být mnoho forem, jež se mohou kulturně lišit, ale něco přesto mají společné. Třeba touhu něco tu po sobě na světě zanechat. Dávní králové a vládci stavěli monumentální pomníky své dnes již zašlé (a někdy i zcela zapomenuté slávy). Jména jako je Cheops, Feidiás (a koneckonců i ten Hérostratos, který si tak rád hrál s ohněm) se dostala do historie a i naše současná generace si je pamatuje, byť informace o nich jsou útržkovité, nicméně právě v oné paměti v podstatě přežívají dál (byť někdy jen jako legenda). Někteří lidé se snaží stát nesmrtelnými v podobě svých potomků. Koneckonců, byla to snad Arendtová, která tvrdila, že právě řecká touha po hledání nesmrtelnosti stála na počátku veškeré filosofie. I dnes se pochopitelně lidé snaží být nesmrtelní, někteří si plánují okázalé hrobky (a už vůbec třeba netuší, že po jejich smrti nebude nikdo, kdo by jim tam nosil květiny) a
Další informace

Hádej, kdo je vrah (2022)

 Na tento počin ze studia A24 jsem se docela těšil. Studio má totiž podle mě docela zajímavé výstupy, za něž hovoří jen namátkou skvělý horor "X", artové Aftersun, westernové Slow West, apod. I když se často na první pohled může zdát, že jsou to dost rozdílné snímky, tak hluboko uvnitř mají cosi společného. Tou společnou DNA je A24, tedy určitý filmový dojem podivnosti a specifického humoru, to vše protkané filmovými postupy typickými pro nezávislé snímky. S trochou nadsázky bych se nebál o tomto filmu prohlásit, že by se určitě líbil Agathe Christie, pokud by tedy její staromilská duše snesla pohled na líbající se ženy a na současnou hudbu "mileniálů". V zásadě by se ale - pokud film a jeho příběh obnažíme na dřeň - dalo říci, že se jedná o klasický "slasher" s relativně překvapivou pointou. Hlavní hrdinové jsou představeni trochu vágně a zprvu možná nejeden divák může mít problém s orientací u jmen a tváří, i v tom, kdo koho má/nemá rád. To první se čase
Další informace