Andrea Corqueirová - Republikáni, šokující odhalení (1999)

Unholy Cathedral, Praha - 1999

Mnoho z vás si jistě pamatuje na politickou stranu SPR-RSČ, která nám tuším že po dvě volební období seděla v Poslanecké Sněmovně. Já o nich teď dokonce píši zápočtovou práci...., což je jasný důkaz toho, že i politická mrtvola se může čas od času vykopat a lehce exhumovat.

Andrea vstoupila do Republikánské strany jako velmi mladá dívka a záhy se dostala na post redaktorky časopisu Republika (možná jej kdysi někdo z vás i četl....hnusná břečka..). Její fascinace stranou a charismatickým vůdcem (klidně bych to mohl napsat i s velkým "V", pan Sládek by byl jistě polichocen) však netrvala dlouho a po nahlédnutí "pod pokličku" strany přišla pochopitelná deziluze. Ve své knize, kterou Andrea sepsala po svém vystoupení strany (bylo jí mimochodem vyhrožováno) se vrací k veselým a (častější případ) i smutným zážitkům s Republikánskou stranou. Poskytuje analýzu zevnitř tohoto politického subjektu, který byl do jisté míry výjimečný. Jeho výjimečnost spočívala v diktátorském (místy až tyranském) způsobu vedení panem M. Sládkem. Tento muž je zde líčen jako veliký ješita, populista a demagog, jenž dokáže krásně lhát s úsměvem na tváři. Pan Sládek a jeho rodina (jeho milenka i nevlastní dcera seděly spolu s ním v Poslaneckých lavicích) se během své politické "štace" dokázal hezky finančně obohatit. Ač sám skoro nic nemá, je jeho majetek chytře převeden na manželku (paní Sládková) a jeho milenku (slečna Laura). V knize je velmi výstižně (předpokládám) líčen i bývalý tajemník Jan Vik jako šovinistický, vulgární muž. Takových ale bylo v Republikánské straně daleko více. Uvnitř strany zcela otevřeně padaly výroky o "chybě Hitlera, že nevyvraždil více Židů a Cikánů", o touze absolvovat "pochodňové průvody s loučí v ruce" atd... Ve Sněmovně zasedli vesměs neschopní lidé (vyjma P. Vrzáně), kteří jen - jako ovce - zvedali na přání Sládka ruce k hlasování. Každého, kdo projevil vlastní iniciativu nebo se pokusil řešit nějaký problém, Sládek bez milosti "seřval" (leckdy došlo prý i na fyzické násilí) a mnohdy i vyloučil ze strany. SPR-RSČ skutečně asi nebyla demokratickou stranou. I kdyby byla pravda jen desetina toho, co se v knize píše, tak je to stejně až moc. Buďme rádi, že tento subjekt již politicky dodýchal.

Na příkladu Andrei C. je jasně patrné, jak i člověk, který je veskrze humanista může propadnout takovéto odporné, totalitně diktátorské ideologii.