Putování pěšmo...a co z toho vzešlo

Nemám nic proti prostředkům městské hromadné dopravy, ale...cesta s nimi je někdy velice jednotvárná (ten hrozný pohled na tunely metra), včera jsem se tedy rozhodl udělat i něco pro své tělo a putovat tedy pěšky. Vzal jsem to hezky z Anděla přes Palackého náměstí až dolů na Braník. Je až s podivem kolik toho člověk takhle spatří, velké množství drobností, které byste jinak při jízdě tramvají snadno přehlédly (např. chátrající základy Yacht clubu a zajímavé názvy kotvících či vysících lodí). Takový Vyšehrad při zapadajícím slunku také nevypadá špatně. Ani bych nevěřil kolik lidí se tak prochází po nábřeží. Viděl jsem nějakého starého pána - nejspíše se svým vnukem - kterak krmí labutě (ano, po Vltavě plují labutě!) a do toho drnčí po železničním mostě právě projíždějící vlak. Město má tak své neopakovatelné kouzlo.

Nicméně musím připustit, že mě trochu bolely nohy (dle mých výpočtů to sice není nějak dlouhá procházka - cca 5 - 6 km). Během cesty jsem ještě stačil poslechnout album Surrender od Chemical Brothers (a vrátit se tak v myšlenkách o nějakých 7 let zpátky). Byl krásný den, mnoho lidí jezdilo na kolech a na kolečkových bruslích. Počasí se nám dnes trochu "pokazilo", ale stejně...což kdybych také vytáhl kolo?

Jo...ještě mám negativní zážitek. Když už jsem byl na Braníku, tak mě zastavila nějaká slečna a požádala mě o půjčení mobilního telefonu - chtěla si prý napsat sms. To mě dosti zaskočilo....a nevěděl jsem co říci, tak jsem ze sebe vykoktal cosi, že telefon sebou nemám....hrůůůza. Docela se za to stydím, ale v ten moment jsem byl zcela jasně přesvědčen, že se jedná o nějakého zloděje. Až za pár minut jsem se trochu vzchopil, ale stejně - tohle už zpátky nevrátí. Proč jsme takoví podezřívaví, je snad jakýsi pocit xenofobie vrozen? Možná ano...zvířata to mají podobně. Jsme i my cosi jako zvířata? Nebo něco horšího?:-)

Co byste dělali v podobné situaci?