Sunshine - Dreamer (2007)

Sunshine - Dreamer

Skupina Sunshine je v našich krajích poměrně dobře známá již delší dobu. Mně osobně jejich specifický styl zrovna moc nevyhovoval. Drsné kytary, které v sobě ukrývaly zajímavé melodie ve specifickém vokálním podání sice zněly zajímavě, ale.., nebyl to zrovna můj šálek čaje. Deska Necromance (doufám, že si název vybavuji správně) byla první, kterou jsem od skupiny slyšel v celku a musím říci, že můj rozpačitý dojem jen potvrdila. Nalezl jsem tam sice pozoruhodné tracky a momenty, ale rozhodně to nebyla deska, kterou bych si pouštěl nějak často.

Nové album Dreamer jsem tedy přijímal poněkud skepticky, trochu mě potěšila informace, která tvrdila, že deska bude oproti předchozím o něco více melodičtější a přístupnější. U mnoha jiných kapel bych slovo "přístupnější" bral doslova za zločin, ale ve spojení se Sunshine to zní zajímavě.

Nová deska Dreamer má na sobě typický rukopis Sunshine, což lze poznat již na první poslech jakékoliv skladby. Tvrdé, elektrikou zahuštěné, kytary tu opět hrají jednu z hlavních rolí. Melodie tu jsou více patrné než na předchozích deskách (nebo se aspoň tolik neschovávají), což - jak chápu - musí být pro skalní fanoušky Sunshine (mezi něž se ale nepočítám) tak trochu rána pod pás.

Každá skladba má takříkajíc "něco do sebe", nenalezl jsem mezi nimi vysloveně slabý kousek. Jejich melodie jsou zapamatovatelné, rozhodně se skladby mezi sebou nepopletete. Jako největší hit je prezentován track Top Top The Radio!, což rozhodně není špatná věc, ale já bych jej na desce osobně řadil spíše mezi ty horší věci. Osobně se mi hezky poslouchaly skladby: Dead Leaves, Ghetto či Macabre Interlude (pokud se to dá vůbec označit za skladbu). Ještě bych se vrátil k písni Ghetto, nevím proč, ale když jsem ji slyšel poprvé, tak se mi hned vybavila slavná Shine On od House of love….

Možná to není náhoda. Sunshine se touto deskou více přiblížili počátku indie hudby z přelomu osmdesátých a devadesátých let, což je doba, kterou mám velmi - z hudebního hlediska - rád.

Tak tedy, Dreamer asi moc nepotěší zaryté fanoušky, kteří desku nejspíše vysloveně neodsoudí, ale cestu si k ní budou hledat asi jen s obtížemi. Dreamer je pro lidi, kteří Sunshine sice znali, ale nikdy jim nepřirostli k srdci - tedy pro lidi, jako jsem já.