Hru Zkurvení havlisti jsem nedávno viděl na prknech Divadla v Dlouhé a řekl jsem si, že by si určitě zasloužila několik blogových řádek. Luboši Balákovi z Komediografu se totiž povedlo dát dohromady kus, který je velmi aktuální a má ve své jednoduchosti a stručnosti velmi dobře napsaný text. Tři chlapíci, rozumbradové chodí pravidelně do sauny vyplavit všechny ty toxiny a obecně veškerý hnus. Spolu s fyzickou toxicitou ale vyplavují i tu emoční a o ní je hra zejména. Všichni tři (představuje je trio herců Miroslav Hanuš jako Bořek, Tomáš Měcháček jako Vladan a Karel Zima jako Hubert) v sauně přetřásají "populární" problémy dnešní doby. Problémy se školstvím a autobazary počínaje a Evropskou unií a množstvím vaty konče. Ony tři pány také spojuje zpackanost jejich vlastních životů. Tu má někdo příliš dominantní manželku, další neumí sázet a prohrává velké sumy peněz a poslední se trápí s lacinými auty z pochybných bazarů. Vzájemný marasmus ale nevede k nějaké "kolegi...
V říjnu roku 2024 vydal po zhruba 4 letech novou desku muž jménem Dan Snaith, kterého ale fandové elektronické hudby znají spíš po projektovým jménem Caribou. Alba od Caribou se obecně dobře poslouchají, ještě v době kdy si říkal Manitoba mi jeho tvorba přišla trochu hůře uchopitelná, ale nyní to tak podle mě už tolik neplatí. Rozhodně se však nedá říci, že by se jednalo o nějakou hudbu středního proudu, ale občas mě při poslechu napadlo slovíčko "sweet" a některé skladby byly správně citlivé a jiné správně kopaly tam, kde měly :). Úvodní skladba "Broke My Heart" je velmi chytlavá, podle mě ji mnoho posluchačů z hlavy jen tak nedostane. Šikovně to navnadí na zbytek desky, která uteče jako voda. Za zmínku určitě stojí ale více skladeb, např. "Only You", "Do Without You", atd. Album funguje totiž velmi dobře i jako celek.
Není mnoho počítačových her, které by získávaly ocenění za nejlepší hru roku, ba klidně i dekády, a to opakovaně a od různých recenzentů. Planescape Torment je jednou z nich. I s odstupem více než dvaceti let se můžeme shodnout, že to byl určitě velmi zdařilý počin, který se trochu vymykal dosavadnímu škálování her, což byl však mimo jiné jeden z důvodů jeho velké popularity. Na pokračování hráčská obec fanoušků čekala velmi dlouho. Dočkala se? Inu, tak trochu. Numenera není regulérním pokračováním, odehrává se v jiném světě, nicméně šlo by ji asi označit jakožto duchovního pokračovatele. Důkazem budiž, že skoro u každé recenze na Numeneru máte několik úvodních odkazů na Planescape. Původ člověk - a ani počítačová hra - jednoduše nezapře :). Hra vyšla v únoru 2017, důvod proč o ni píši nyní je existující kompletní čeština. Hra totiž patří mezi patrně nejukecanější tituly vůbec. Navíc nejde o jednoduché dialogy typu, "kde je východ - na sever", ale o poměrně hlubokomyslné roz...
Komentáře
Okomentovat