Rutina

Uvažuji nad tím, že bych měl pomalu začít kupovat vánoční dárky. Moc si na to sice nepotrpím, ale udělat radost svým blízkým vnímám takřka jako povinnost a pak...někdy je to docela legrace. Problémem u mě je spíše co koupit a hlavně také za co:-). Je těžké kupovat dárky lidem veskrze skromným, jsou sice vděční, to ano, ale neužijete si ten pocit, který lidem často přímo tryská z očí a říká "tak přesně toto jsem chtěl(a)". No a peníze...to je kapitolka sama pro sebe. Vždy se snažím nějaké finance si na tyto svátky ponechat v záloze, ale málokdy to vyjde.

Co se mi ale na tomto dávání dárků moc nelíbí je určitá samozřejmost. Je přeci samozřejmé, že jsou Vánoce a logicky je i samozřejmé, že dáváme rodině dárky atd. Rutina. Není v tom nic spontánního a často ani nic upřímného. Dárky si dáváme někdy jen proto, že se to tak prostě dělá....a to je jistě škoda. Někdy mám osobně podobný pocit třeba i ze Silvestra.. Já mám raději spontannější věci, chci se veselit, protože k tomu mám nějaký skutečný důvod a ne jen to, že je poslední den v kalendáři. Dárky chci dávat lidem, které mám rád, když mám skutečně pocit, touhu je obdarovat a ne jako stroj vždy v režimu narozeniny - svátek - Vánoce atd... Nemám absolutně nic proti tomuto svátku, ale myslím si, že lidé by na sebe měli myslet častěji, než jen v ty dny, kdy to mají jaksi podvědomě nařízeno..