Doba, kdy se říkalo, že počítačové hry jsou nezralou zábavou dětí a adolescentů je už dávno pryč. Generace zvané X a Y dospěly a svůj koníček si mnohy přenášejí dále. Spolu s nimi "dospívají" i ony hry. Samozřejmě i dnes se objevují tituly, které jsou hloupé, ploché a člověk nad 20 je snad ani nemůže správně docenit, nicméně výrazně podle mého názoru přibývá těch, které se snaží působit promyšleněji, sofistikovaněji a - omlouvám se za to podivné slovo - dospěleji. A Life is Strange (dále LiS) mezi ně bezesporu patří. Někdo by snad mohl namítnout, že to v podstatě ani není hra. Přiznávám, že ke klasickému hraní tam toho zase tak moc není (několik adventurních hádanek a hledání správné cesty skrze rozvětvené konverzace postav), ale i tak se nebojím LiS označit za hru, a to dokonce za hru velmi podařenou. Svým konceptem trochu připomíná tvorbu Telltale Games (např. The Walking Dead ), tedy komu sedlo toto hraní, tak u LiS bude podle mě dost nadšen... ... přitom celý příběh začín...
Kniha Temná energie od německé autorky Juli Zeh je výborným dílem. To je prostě fakt, o kterém nehodlám diskutovat. To jen tak na úvod, abychom si ujasnili pravidla hry a hráli fair-play. Žánrově bychom tento román mohli zařadit do kategorie detektivních příběhů. Temná energie je však detektivkou pouze zdánlivě. V zásadě se jedná o knihu, jejíž hlavní devizou je zkoumání dvou postojů k životů, kauzálního (který zastává vědec Oskar) a multi-světové interpretace (kterou zastává vědec Sebastian). Jen tak mimochodem se stane zločin (vražda a také únos) a do příběhu se vloží komisař Schilf a jeho bývalá studentka Rita Skura (krásné jméno, ne?). Právě komisař Schilf mi přijde jako hlavní plus románu a nejlepší postava z knihy vůbec. Má poměrně zvláštní metody, jedná se o jakousi kombinaci inspektora Colomba a agenta FBI Coopera (toho z Twin Peaks). Své případy řeší s dopomocí intuice, a to tak, že se pokouší číst "zdrojový kód světa". Zajímavé. Čtenář od začátku ví, kdo je vrah a v...
Venku je všude sněhu spousty, snad lidské myšlenky se zhmotnily, spadly a pak zhoustly. Jako naděje křidélka do té bílé tmy pak září mětská světélka. Život totiž jsou sice někdy jen galeje, kde poslední nám umírá naše naděje, ale smutku, pláče však není třeba, vždy pomůže nám malá vrba.
Komentáře
Okomentovat