Sladké snění až do rozednění

Když jsem byl mladší, tak jsem si vedl takový malý sešit. Jednalo se o jakousi zvláštně specifickou kombinaci deníčku a určitého zápisníku, kam si člověk poznamenává své postřehy. To bylo v "předblogové" éře..:-).

Dnes už si nic takového nevedu, neboť tyto mé aspirace v pohodě uspokojuje blog.cz. Někdy si ale říkám, že je to docela škoda. přeci jen...zde zůstávají jen jakési neurčité jedničky a nuly, kdežto na papíře máte skutečné písmo, které si můžete sebou vzít kamkoliv (i tam, kde není i-net, či elektrický proud - a že takových míst na světě je...). Jenže internetové psaní je pohodlnější, umožňuje např. i vkládání obrázků, a hlavně - sdílení s ostatními, což je věc, která by se vám u papírové podoby povedla jen těžko..

Nuže, do toho svého zápisníčku jsem si často poznamenával i děj a průběh svých snů. Nevím teď už jaká myšlenka mě na to přivedla (možná to byl dokonce sám S. Freud, či C. G. Jung), ale docela mě to bavilo. Díky tomu, že jsem své sny zaznamenal takřka ihned po probuzení je jejich zápis poměrně věrohodný a i dnes si nějaké vybavím. Sny samy o sobě - to je takový vnitřní, soukromý film, který nám běží v hlavě..., leč který brzy zapomeneme.... Vybavuji si teď jeden obzvláště povedený. Odehrával se někde na nějaké pláži, která byla pokryta velkou kopulí, z níž náhle začalo pršet. Před tím deštěm jsem se odběhl ještě s nějakými lidmi schovat pod jakési převrácené auto... Směšné, že?:-). To je vše, víc si teď nevybavím (snad jen to, že se mi to zdálo někdy v roce 2003), to bych musel otevřít zaprášené stránky starých zápisníků a pečlivě hledat..., ale někdy to za tu námahu jistě stojí.

P. S. A když jsem byl ještě menší, tak jsem rád čítával snář...a fakt jsem těm věcem tam věřil!:-).