Už jsme doma - Uši (1999)

Pokud si prohlédnete rubriku hudba na těchto stránkách, tak možná dojdete k názoru, že jsem poměrně jednostraně hudebně založen..., což není pravda. Důkazem toho budiž deska, kterou jsem si poslechl včera.
Už jsme doma (dále jen UJD) jsou zajímavou skupinou z Teplic (což je důkazem toho, že košile může býti blíže než Kabát :-)), kterou již nějaký ten pátek (konkrétně od roku 1997) řadím mezi své oblíbené počiny. Jejich hudební styl není lehké definovat. Začínali ještě za "komančů" jakožto punková skupina s roztomilým názvem "Čtvrtá cenová skupina" (nebo také F. P. B.), krátce poté však přišla změna názvu na UJD, což mi sice přijde méně vtipné, ale název samotný zase takovou roli nehraje. Jejich hudba je jakousi směsí, punku, rocku, jazzu, s přesahy např. i do klasických žánrů (!), ovlivněna zvukem Franka Zappy, či českých Plastic people of the universe. Na UJD se mi vždy velmi líbily zajímavé změny tempa i melodií. Jejich zvuk v podstatě narušuje zarytá klišé všemožných českých punkových skupin, které znějí takřka všechny stejně (stejně blbě). Za zmínku stojí i zajímavé texty. UJD jsem začal poprvé reflektovat v roce 1997 v souvislosti s filmem Knoflíkáři, kde jejich hudba zazněla.
Album Uši je zajímavou deskou, mezi nejlepší skladby bych určitě zařadil ty s názvem: "Strach", "Řeka", či "Ticho". Obzvláště ta poslední jmenovaná je skutečně úžasná, jak po stránce hudební, tak i po textařské (..odpuštění, to se načekáš..člověka nečeká žádná útěcha....). Je zde skvělý saxofon a hudba, která místy plyne tiše a pomalu, jen aby se po chvíli zrychlila a záhy zase vrátila do pomalejších rytmů.
Inu, pokud máte rádi punk a už vás k smrti nudí melodicky jednoduché dvou minutové skladby kapel, které znějí všechny stejně, tak ..... už jste doma :-).

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Virtuální pomníky

CID