Hřbitovní atmosféra ve 21. století..

Nedávno jsem se po mnoha letech dostal na Olšanský hřbitov. Hřbitovy obecně jsou místa, jež mají zvláštní, ponurou, atmosféru. Obzvláště v Praze - městě plném ruchu a zvuků - jejich přítomnost oceňuji, protože poskytují jakou si oázu klidu uprosřed toho místy dosti šíleného mraveniště. Na Olšanech jsem byl naposledy někdy cca před 10 lety, takže si toho mnoho nepamatuji (snad jen tu zmatenost při hledání jednoho hrobu). Nyní na mě tento hřbitov zapůsobil poměrně silně. Hroby zarostlé vegetací, některé náhrobky byly polámané věkem, jiné se skvěly novotou a bylo na nich znát, že jsou opečovávány poctivou rukou.. Při procházení staré části hřbitova může mít člověk dojem jakoby se přenesl kamsi do 19. století, do světa Byronových básní a Máchovy fantasie. Jistý silně mrazivý pocit ve mně však vyvolaly některé hrobky, které byly notně poničené (ať již zásluhou vandalů, či snad sešlostí "věkem"), a to takovým způsobem, že bylo možno zahlédnout i část rakve. Není to věru pohled moc příjemný...

Olšanský hřbitov je zároveň místem plným kontrastů. Stačí jen sejít do jeho staré části a podívat se přes zeď ven a ....z atmosféry 19. století jste hned v současnosti. Těsně vedle tohoto místa se totiž nachází moderní nákupní centrum Flora. Po návštěvě hřibitova jsem byl i tam. Zajímavý zážitek, během pěti minut se přesunete do zcela jiné doby. Potemnělé hřbitovní uličky nahradily blískavé reklamy, kýčovitá hudba a množství lidí (živých) i obchodů. Některé obchody jsem viděl poprvé v životě, např. ten s oděvy s prozaickým názvem "Retro". Jedná se totiž o obchod, ve kterém prodávají věci, jež by si ještě před takovými 8 lety na sebe nikdo skutečně nevzal, neboť až příliš asociují "atmošku osmdesátek" - skutečně příšerné šaty, které jakoby vypadly ze skříní zarytých fanynek Depeche Mode (nic proti nim), či ze soukromé sbírky Michala Davida.

Ach, ta Praha má tolik kouzelných míst...