V listopadu o listopadu

Devatenáct let je dlouhá doba. Za ten čas se z embrya stane dospělý člověk (i když..., já osobně uznávám jen jednu dospělost, a to je dospělost finanční), vznikne nová generace lidí a z rodící se demokracie bychom tu mohli mít demokracii stabilizovanou. Je tomu tak? Nevím.

Lidé se mění a bohužel velmi brzy zapomínají. Poměrně často se střetávám s názory, které tvrdí, že před rokem 1990 se v naší zemi (byť ta země měla jiný název) žilo lépe, apod. Už jsem se trochu naučil zklidnit své rozjitřené emoce, které vždy po podobném prohlášení zachvátí moji mysl. Při hloubější diskusi (pokud byla vůbec vzhledem k místu konání možná) jsem pak povícero zjistil, že stesk po dřívější době pramení jen z nostalgie ("tehdy jsme byli mladí, zdraví,...") - to v tom lepším případě - či z prosté nechutě pracovat - to v tom případě horším. Dám k dobru jednu historku, které mé mladistvé ouško vyslechno před nějakým tím rokem, když jsem byl coby brigádník zaměstnán v jedné nejmenované regionální firmě. Za minulého režimu měla tato společnost cca 90 zaměstnanců a její výkon byl zhruba poloviční oproti dnešku, kdy zaměstnává pracovníků o počtu zhruba třiceti... Výmluvný to fakt, který dokresluje pracovní morálku jistě nelze paušalizovat na celou zemi, ale o lecčems jistě vypovídá.

Někteří lidé se mě ptali k čemu je neustálé připomínání si jednotlivých výročí. Je to minulost, uzavřená minulost, říkali. Kdepak, právě kvůli tomu, aby se minulé hrůzy nestaly i hrůzami budoucnosti je třeba si je připomínat formou různých symbolů a výročí. Vím, zní to trochu otřepaně, ale je to pravda.

Bohužel, jak jsem již napsal, lidé mají paměť krátkou a hloupé seriály typu "Žena za pultem", či "Major Zeman" jen budí falešnou nostalgii po falešných věcech.

Zapomínat bychom rovněž neměli ani na 17. listopad 1939.

Všimněte si, jakou roli v dějinách hraje dav. Jednou vystupuje v pozici utlačovaných jedinců, kteří mají "holé ruce", podruhé v pozici lidí, kteří provolávají a legitimizují vládu vrahů.