1. máj - lásky čas?

Ať si kdo chce co chce říká, tak první máj (mám se snad psát s velkým "p"?) je pro mě primárně svátkem lásky, a to hned hned z několika důvodů. Jednak se takto dosti pochybně odkazuje k Máchově slavné básni - která sice zamilovaně začíná, ale ten zbytek....inu, pravý romantismus - a druhak - vše okolo vás krásně kvete, pučí, což přímo vybízí k něžným citům a rozmnožování (ano, i k tomu). O to více mě však zaráží množství "extrémnějších" způsobů, kterak slavit tento den. Jedná se o komunistické demonstrace (kde hraje dechovka a soudruzi si podávají své zkrvavené ruce s úsměvem a slovy o tom, jak dříve bylo krásně), či o lidi z řad neonacistů a anarchistů.

Je zajímavé, jak kdo slaví tento svátek - jistě to lecos vypovídá i o charakteru daného člověka.

Je samo o sobě zajímavé i to, že ačkoliv svátek práce vznikl v Chicagu, tak v samotných USA není takřka slaven (výjimkou je bezesporu Filadelfie) a troufám si říci, že třeba u nás nemá s oslavou práce pranic společného... Trochu smutné.

Venku vládne krásné počasí, jež nabízí mnoho možností jak trávit volný čas. Trochu je mi líto i těchto jedinců (které média nazývají extremisté, ale v podstatě to jsou asi jen chudáci), jež tento den tráví demonstracemi a leckdy i násilím. Copak nemají nic jiného na práci? To musí tento den kazit? Proč si nevyberou třeba 18. prosinec? To je venku hezká zima a nikoho tím obtěžovat nebudou - možná snad jen lidi posedlé blížící se vánoční horečkou.

Tak tedy, jeden vzkaz (pozor, bude trochu vulgární). Ať si všichni neonacisté a komunisté laskavě políbí prdel!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!