Kterak Libor zažil dopravní nehodu a co z toho vzešlo...

Cesta z Prahy do mé vísky je leckdy nudná.
Dnes bych ji ale za nudnou mohl označit jen stěží. Po několika minutách jízdy se náš vlak totiž dostal do prudké kolize s nepříjemně ležícím stromem. Rána to byla vskutku veliká. Nikdo moc nevěděl co se vlastně děje. Vlak zastavil a já začal v duchu proklínat osud, neboť jsem krom svého obligátně těžkého baťohu vlekl také dárek pro svoji mamku - sedačku pro zahrádkáře. Náklad to nebyl zrovna lehký... Po několika minutách čekání začal z přední části vlaku přicházet nepříjemný dým, který nevěštil rozhodně nic dobrého. Pan průvodčí nařídil opuštění vlaku, což bylo jen moudré rozhodnutí, neboť vlak začal po chvíli hořet...
Poté jsme byli poučeni, že se máme vrátit o několik set metrů zpátky do jedné vlakové stanice, kde měl přijet náhradní autobusový spoj. Želbohu, příchozí autobusy byly vše možné, jen ne prázdné. Pokud jsem dosud neznal přesný význam slova "přelidněno", tak dnes tomu tak již je. Naštěstí jsem obvolal jednoho aktivního člena své rodiny a domů se tak - byť komplikovaně - se zpožděním zhruba 3 hodiny dostal.
Tak nějak si říkám, stačí málo a naše společnost přestává fungovat. Představte si jen třeba to, kdyby naší civilizaci tak na týden "došla" elektrická energie. To by byl chaos. To by se nám ty charaktery pěkně pročistily....