Poslechový večer

Poslechové večery jsou pořady, které by se nám mohly na první pohled zdáti patřícími do minulosti. Není tomu tak. Včera jsem jeden z nich navštívil. Bylo to v sále (malém sále) pražské městské knihovny a hudební kritik Jiří Černý (možná znáte jeho články o Karlu Krylovi, Velvet Underground, či jeho politické působení v Občanském fóru) zde povídal o zpěvačce a multiinstrumentalistce Radůze. Večer byl okořeněn o poslech některých jejích známých i neznámých skladeb. Pan Černý večerem provázel (2 hodiny) přirozeně uvolněně a občas atmosféru odlehčil nějaký vtipem, např. "český rozhlas zakázal tuto nahrávku vysílat..., já jsem to shledat jako nebetyčnou pitomost, a tak vám ji teď pustím", či, "Česká akademie populární hudby je jako komunismus, také je to nereformovatelné".

Nemohu sice říci, že Radůza by byla úplně můj hudební "cup of tea", ale mám ji velmi rád, protože si vážím jejího muzikantského i osobního výraziva tak statečně jdoucímu proti všemu zažitému, konformnímu.... a bezpochyby rovněž jejího nesporného talentu.

Podobný typ pořadu je podle mého názoru velmi žádoucí i v dnešních dnech, neboť dnes mám často z umění obecně dojem, že umělci i kulturní scéna usilují jen o povrchní oslovení. Koho dnes například zajímá analýza hudebních textů? V době internetu máme takřka neomezené možnosti získat jakékoliv filmové, či hudební dílo, ale právě jen díky většímu zájmu, interesu o danou věc získáme ten pravý kulturní zážitek.