Dreamers (2003)

Jsou filmy, které se vám tak nějak zapíší pod kůži ať již chcete či nikoliv. U Snílků (Dreamers) jsem jaksi nechtěl.

A hle.

Mám je tam.

Bertolucci je uznávaným režisérem (patrně budete znát jeho Poslední tango v Paříži, či Svůdnou krásu). Ve snímku Dreamers sledujeme Paříž v roce 1967. Město té doby v pohledu Bertolucciho vypadá krásně, přímo ukázkově tak, že by snad každý z nás zatoužil zde strávit nějakou tu hodinku a dát si kávu v jedné z mnoha kaváren. Ovšem, jsou tu šedesátá léta a čas studentstkých bouří..., i na ně ve filmu dojde.

V první části snímku máte víceméně pocit, že sledujete poměrně normální film o skupině mladých lidí, kteří jsou přímo filmovými fanatiky (tzn. navštěvují často kina a ne že by jako dnes seděli u počítače) a mají poněkud zvláštní a svobodomyslnou povahu. K nim přichází mladý američan Matthew (Michael Pitt), aby si konečně našel nějaké ty pařížské přátele. Krom přátel však nalezne i jejich prapodivné záliby, které jsou místy dosti nechutné. Ano, zhruba od padesáté minuty se film změní a z poměrně klidného příběhu se stane doslova film erotický. Nepřeháním.

Skutečně není zase tak špatné sledovat nahou E. Green (sluší ji to), ale všeho moc škodí.

Možná to vše je jen jakousi metaforou, která mi kamsi unikla, ano i to je možné.

Dreamers ve mně každopádně vyvolali dosti rozporuplné emoce.