Sníh

Napadaný sníh, který pokryl Českou republiku, dovoluje chodcům zanechávat svůj podpis na zemi, po které kráčí. Vždy si přitom vzpomenu na slavné povídky Karla Čapka - Šlépěj a Šlépěje (pojednávají de facto o tom samém). Pozorovat stopy zvěře a lidí ve sněhu je velmi zajímavé a člověk se toho dozví poměrně hodně i o svém okolí. Kupříkladu jsme nevěděl, že kousek od našeho domu si udělaly srnky takovou "srnčí stezku". Smutné je jen to, že sníh patrně nevydrží až do Vánoc a tyto svátky budou bohužel opět klasicky "na blátě". Moji rodiče a prarodiče mi vždy často vyprávěli o tom, jak trávili Vánoce hezky zapadaní sněhem. Nevím, zda to bylo skutečně tak úžasné, či zda náhodou vzpomínky nevybělily ty negativní zážitky, ale přiznám se, že jim tu zasněženou atmosféru leckdy trochu i závidím.
Sníh k těmto svátkům prostě tak nějak patří. Věděl to i Josef Lada, který na něj umístil i svůj Betlém, kde - jak je známo snad každému - obvykle nesněží. Betlém bez sněhu prostě není ten "pravý" Betlém.
Zajímavé, že i ve 21. století si s námi ta příroda dokáže tak pěkně pohrávat.Však ji to ale my lidé vracíme. Jednání v Kodani toho budiž menším důkazem. Leckteré věci, jež se tam dějí, mi přijdou tu více a tu méně absurdní. Kupříkladu nechápu, proč není možné utvořit nějaký nadnárodní orgán, který by prováděl dozorčí kontrolu nad emisemi a hlavně měl i nějaké páky k potrestání těch, kteří se zavázali kritéria dodržovat a nečiní tak. V jiných oblastech to jde. Život na téhle planetě ale asi není zase až tak důležitý