Alba

Možná se mi to jen zdá, ale poslední dobou jsem nabyl dojmu, že klasický koncept hudebního alba už moc lidí nezajímá. Znám případy lidí, kteří si koupí hudební desku a nikdy si ji celou nepustí. Částečně za to možná mohou i hudební interpreti sami, neboť čas od času na trh hodí i alba, z nichž je skutečně poslouchatelných třeba jen 20% a zbytek je jen slabou vatou, nicméně i přesto se domnívám, že tradiční koncept hudebního alba má i dnes co nabídnou.

O krizi tradičních hudebních alb se hovořilo již dříve, někdy v polovině devadesátých let, kdy náš trh s cd doslova zavalila lavina různých kompilací, které se prodávaly velmi dobře. Tato móda však časem odezněla a zákazníci se vrátili ke klasice.

Já osobně patřím mezi lidi, kteří si rádi hudební desku poslechnou hezky od první skladby až do té poslední. Věřím tomu, že leckterá alba mají určitou pevnou vnitřní konzistenci, která se jejich roztržením pochopitelně rozpadne a výsledný efekt už není takový, jak to interpret původně zamýšlel.

Důkazem by mohla být třeba geniální deska Guts - Le Bienheureux, která vyšla v roce 2007 a kterou jsem od té doby neslyšel. Včera mi však zkrátila čekání na vlak (i cestu samotnou) a musím se přiznat k tomu, že poslouchat ji jakožto "roztrženou" by se mi zrovna moc nelíbilo.

Rozhodně doporučuji si tuto desku nějak obstarat, udělejme proto výjimku a zkuste si pustit jednu z nejlepších skladeb na tomto albu - Narco Trip.