Švorcová v Týdnu

Jiřina Švorcová je do velké míry dost atypickou postavou naší země. Předem musím zmínit, že podle mého názoru se jedná o osobu poněkud výstřední s názory, které mohou budit i lehké pousmání nad velkou dávkou sentimentu a nostalgie. Přesto však zásadně nesouhlasím s tím, jak byl s touto paní veden rozhovor v aktuálním čísle časopisu Týden. Něco tak okatě tendenčního jsem totiž už dlouho nečetl. Kupříkladu otázky typu, "koho by pí. Švorcová posadila na Hrad a na ministerské posty" vůbec nechápu, neboť jsou kladeny krátce poté, kdy prohlásila, že v její vizi budoucnosti by KSČM byla strana stejně legitimní v demokratickém systému jako strany ostatní, se stejným přístupem do médií. Tak jaképak dosazování. Dost zvláštní mi přišel i dotaz stran eutanázie, pro níž paní Švorcova celkem horuje, ale lituje toho, že současné zákony něco podobného u nás neumožňují. Následuje dotaz, zda přemýšlí třeba o sebevraždě, kupříkladu požitím prášků. Pokládat takové dotazy starým lidem mi přijde trochu neetické. V rozhovoru se však navzdory všem těmto dotazům objevilo i několik dost zajímavých tvrzení, ve kterým třeba paní Švorcová pravila, že odsuzuje zatýkání disidentů Havla, Jirouse, apod. Podporuje cesty mladých lidí na "zkušenou" do zahraničí (klidně i do USA), připouští zkostnatělost komunistického aparátu minulého režimu, apod. V podstatě v mnoha věcech řekla názory, jež by se daly považovat za velmi pozoruhodné (sebereflexe?), ale časopis Týden jim nevěnoval velkou pozornost. Raději se zaměřil na dost ztřeštěnou konstrukci komunistické společnosti přesně podle oblíbeného hesla "co by kdyby". Mám pocit, že Renata Kalenská, jež tento rozhovor vedla k němu přistoupila poněkud neprofesionálně, s úmyslem udělat něco senzačního s tou "starou babou" a dostat z ní nějakou apologetiku totalitního režimu. To si člověk může dovolit kupříkladu v hovorech v kavárnách, či na svém blogu (a já přiznávám, že v mnoha ohledech tendenční asi budu), ale rozhodně ne v celostátním časopisu typu Týden.