Čekání na spasitele

Čekání na spasitele je taková oblíbená lidská kratochvíle, kterou si dodáváme naději vprostřed bědných událostí. Není to samospásné, ale pomáhá to, nicméně není dobré očekávat zázraky. Dokážu si poměrně dobře představit překvapení některých Židů, když se dozvěděli, že ten dlouho očekávaný Mesiáš - před kterým později jeden nenáviděný sultán nechal zazdít jeruzalémskou bránu - není superman s planoucím mečem, ale jen a pouze tesař, který jim (krom naděje a lásky) nemůže nabídnout mocnou legii na vyhnání nepřátel. Takoví zelóti se s tím jen tak smířit nechtěli a raději vzali události do svých rukou (a doufali, že mesiáš přijde v trochu jiné slávě) a celkem jim to i šlo, než je Lucius Flavius Silva přinutil na Masadě se vzájemně povraždit. Nevím, co jim v té chvíli běželo hlavou, ale dovoluji si tvrdit, že to byla obdoba jedné staré židovské anekdoty o tom, že ten Jahve je tak trochu antisemita.
Jako na spasitele náš národ čekal i na prvního prezidenta Masaryka, je tomu sice již dávno - to se ještě prezident psával většinou se "s" - ale i dnes lze ještě najít pamětníky těch dní. Když se o oněch dnech někdy rozhovoří, tak se většinou objeví taková odhodlaná jiskřička v oku. To muselo být něco! Jenže ani T. G. M. nedokázal vyřešit problém mnohonárodnostního státu. Po válce jsme zase čekali a doufali, že určitými spasiteli budou Beneš s Jeníkem Masarykem, že oni nám tu zaručí tu demokracii, ten most mezi východem a západem (po kterém se ale tuze často šlape, jak prý poznamenal Jan Masaryk předtím, než defenestroval). Ať už vlastními chybami nebo souhrou dějin, demokracie se neudržela. Spasitelé nespasili, neboť minimálně od roku 1947 už ani snad nebylo co spasit. Vložit důvěru, očekávání na nějakou osíobu a čekat, že ona sama nás přivede ke kýženému blahobytu se však děje stále. Něco podobného se podle mě stalo i bývalému prezidentovi Havlovi (to není zase tak dávno, to už se psávalo jako dnes se "z"), kdy na něj mnoho lidí projektovalo svoji naději v lepší budoucnost (bez utahování opasků, afér s LTO, tunelů, apod.), čehož pochopitelně tento politicky místy trochu naivní dramatik nemohl dosáhnout. Dostal pak - nejen za to - vajíčkama (taková nová česká tradice).
A svého spasitele hledá i fotbalová SK Slavia. Tým, který se s pozoruhodnou rychlostí dokázal rozložit doufá, že s příchodem schopného útočníka dosáhne znovu na hřejivější pozice. Možná, ale se zmatečnou obranou, kde jedinou stálicí je snaživý, leč zoufale nestíhající zlínský rodák Hubáček, s dluhy, které mají více nul, než někteří hráči dokáži vůbec počítat (nadsázka....) to půjde jen těžko. Jsem zvědav, zda se na toho mesiáše - pokud vůbec přijde - bude také házet vajíčky.
Nejlepší někdy snad je, když se na mesiášské čekání lid vybodne a vezme události do svých rukou, jen musí doufat, že dopadne lépe než Židé na Masadě...

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Virtuální pomníky

CID