Voděnka

Usínat za zvuku zurčícího potoku a slyšet zároveň i zvuk nedalekého splavu (Viktorka Boženy Němcové by by byla radostí bez sebe) je docela příjemné. Horší je, když si člověk uvědomí, že jinde to s tou vodou tak příjemné není. Být vytopen v lednu určitě nepatří k tomu, co by si jeden mohl přát pod stromeček. Takové nepříjemnosti - jako třeba ta nedávná, naštěstí už zažehnaná, na Berounce - se pochopitelně stávaly i dříve. Většinou se to prý řešilo tak, že v určitý čas na inkriminované místo dorazili vojáci ČSLA a kry zneškodnili. Letos se k tomu asi nikdo neměl, ale možná se jen na podobné věci nahlíží s jinou koncepcí...

Ve starých tradicích a mýtech má voda léčivé i smrtící aspekty. Vzpomeňte si jen na pohádky o "živé a mrtvé vodě". Takovou "živou vodu" by jistě potřebovala i kongresmanka Giffordsová. O atentátu na ni jste jistě slyšeli. Smutné je zároveň i to, že vrah si za svůj cíl nezvolil jen osobu veřejně činnou, ale i víceméně náhodné osoby, jakou byla i devítiletá dívka Christina Taylor Green. Pikantní na tom ještě je i skutečnost - a osobně mě překvapuje, že na to nějaký novinář ještě nepoukázal - že dívka se narodila 11. září 2001. 

Jo, jsou horší věci než potenciálně rozvodněná řeka.