Dosluhující věci

Člověk by si neměl vytvářet nějaké silné pouto k věcem. Říká se, že to jsou jen nástroje, zařízení, které nám mají usnadňovat život. Nic víc. Někdy je to ale těžké. Já jsem byl vždy zvyklý k věcem, jež mě obklopovaly, mít nějaké citové pouto. Je to asi sentiment, který mi často zabraňuje hodit to vše do odpadkového koše. Mám tak igelitové tašky plné starých komiksů čtyřlístků (které asi nikdy už číst nebudu..), pod postelí se mi ještě donedávna nacházel "motherboard" jednoho dnes již možná muzejního počítačového kousku a ve skříňce je stále na čestném místě bílé triko s obrázky hrdinů filmu Velká sýrová loupež (do trika bych se nenasoukal ani náhodou)...

Hlavně v elektrotechnice jsou ty změny na mě moc rychlé. Koupíte si například mobilní telefon, ale jeho životnost je tak 2, max. 3 roky a musíte spěchat pro nový. Chcete ho opravit? :-) Jen se Vám vysmějí, to už se přece dávno nedělá.

Nedávno se rodičům porouchala televize, která víceméně dobře sloužila minimálně 11 let. Byl to přístroj, který jsem znal skoro jako "své boty". Tu stačilo milou bedničku pohladit, tu do ní mírně praštit a veselé obrázky blikaly dál. Nikomu se nechtělo kupovat si televizi novou, proč? Bohužel jsme (a nejenom my) k této situaci nepřímo nuceni (a nemám teď na mysli televizor, bez kterého bych se já osobně celkem i obešel), protože věci se dnes už nevyrábí proto, aby sloužily dobře a dlouho, ale proto, aby sloužily a rychle dosloužily a přiměly zákazníka k nákupu něčeho nového. Jak jsem zjistil (a zaspal jsem na tomto poli asi nějakou tu dobu), tak v televizorech je dnes běžné mít usb vstup, zabudovaný set to box, i možnost přehrávání rozličných audio i video kodeků. Jo, to vše je moc fajn, ale stejně...

Strategie "kup si, spotřebuj a zahoď" je strašně neperspektivní, jen si pomyslete, kolik tím vytváříme odpadků a k jakému - mnohdy nesmyslnému - plýtvání zdroji tak dochází. Vím, že jsem neobjevil žádnou "améériku", ale trochu mi to vadí a určitě v tom nejsem sám.

Trochu se mi rozlepují boty, zalepil jsem je, ale moc to nepomohlo. Nevím o žádném obuvníkovi, dělá se ta práce ještě? Snad ano, pokud víte, tak napište do komentářů, ty boty se mi líbí, dost toho se mnou po světě naběhaly...

Ach jo, asi se ze mě stává sentimentální člověk.