Srdíčko

Sportovní novinařina je plná floskulí a prázdných výrazů, o jejichž původů se leckdy můžeme jen dohadovat, nicméně včerejší výkon fotbalové Slávie v situaci, kdy většina hráčů od ledna neviděla ani korunu doslova nutí použít spojení "fotbalové srdíčko". Navzdory nepříznivé ekonomické situaci, nevyjasněné majetkové struktuře, nejisté budoucnosti a u některých jedinců i kritické existenční situaci, ukazuje tým obrovský charakter, vůli po vítězství a dává pádný argument všem pochybovačům, kteří se domnívají, že fotbal je jen o penězích.

Není. A s tím by možná souhlasil i včerejší sudí Kocourek. :-)

Dalším překvapením je i účast SK Hanácké Slávie Kroměříž v semifinále. Pominu společnou ideu vzniku, krásné město a barvu dresů, ale klub je mi sympatický i díky tomu, že s rozpočtem cca 4 miliony korun dokáže udělat takový úspěch. Koneckonců v Kroměříži má fotbal velkou tradici. Tamní celek byl založen po konci 1. sv. války v roce 1919 a z kroměřížské "líhně" pochází třeba i takový šutér, jakým bezesporu byl Josef Silný, jeden z prvních československých legionářů (na památném MS v Itálii v roce 1934 přijel z Francie). Panečku, Silný, to byl ale "plejer", historky o tom, kterak přestupoval do pražské Slávie a pak i do Sparty se leckde vyprávějí dodnes. Během vojančení v Olmíku se za Silným zastavil - dnes bychom řekli agent - člověk, bafík, od Sparty a že prý tuze touží po tom, aby Silný hrál právě za ně. On neodmítl, do Prahy se prý i docela těšil, převelení bylo také vyřízeno velice rychle, jenže Silný se na stadionu Sparty ne a ne ukázat. Kdepak, Silný nezmizel z povrchu zemského, jen na nádraží při příjezdů vlaku si na něj posečkali pro změnu bafíci ze Slávie a Silný šel tedy hrát ke konkurenci...

Takové finále Slavia versus Slavia, to by bylo něco :-)!

foto ČTK