Howling Bells - The Loudest Engine (2011)

Australští Howling Bells nedávno vydali svoji další desku, na kterou jsem se dost těšil, neboť jejich předchozí počin s názvem Radio Wars z roku 2009 jistě nejedno hudební ucho pozitivně namlsal.

O Radio Wars jsem něco psal zde, takže o skupině samotné snad není nutno se sáhodlouze zmiňovat. Jistě budou existovat lidé, kteří novou desku (The Loudest Engine, dále jen TLE) budou označovat za nejlepší album Howling Bells. Já osobně si to nemyslím, což ale nemusí znament, že by TLE byla deska špatná. Předně bych měl zmínit, že se rozhodně nejedná o album, jež se zalíbí na první poslech. Takové možná bylo to s názvem Radio Wars, ale TLE potřebuje poslechy minimálně 3, neboť na něm podle mého názoru chybí nosné hity, jakými pro Radio Wars byla třeba skladba Into the Chaos. Na druhou stranu po několika posleších jsem se musel hodně snažit, abych na desce našel nějakou slabou písničku, protože každá z nich nese v sobě hluboce propracovaný zvuk, který navíc úžasně koresponduje s obalem alba (sluníčko a tak..), není se ostatně čemu divit, deska se nahrávala v závěru minulého roku v Las Vegas. Nedělám to rád, porovnávat dvě desky, sice od stejné skupiny a vzájemně je dělící cca 2 roky, je trochu nefér, protože každá (aspoň u Howling Bells si to troufám říci) je de facto svébytným uměleckým dílem nesoucím nějaké poselství, nicméně TLE je oproti Radio Wars méně elektronická a má tedy větší důraz na "klasické" kytary, což není úplně na škodu, protože tato pozice Howling Bells sedí skutečně náramně a já bych byl moc rád, kdybych si ji mohl vychutnat i "live".

Domnívám se, že deska TLE od Howling Bells by neměla chybět v diskografii žádného fanouška (fanynky) indie kytarovek, které neustrnuly na post-punku počátku osmdesátých let.