Absurdní drama

Nedá mi to ani v tento čas "klidu a míru" (koneckocnů jak kde, v Gaze je to je opět trochu neklidné a nemírové), ale musím se vyjádřit k jedné zdánlivé maličkosti.

Brouzdám se tak ráno v tento krásný den internetem a už trochu monotónně odklikávám odkazy na články, které se nějakým způsobem vyjadřují k zemřelému Havlovi. Přijde mi, že jich je až velký přehršel a že neříkají v zásadě nic nového. Jeho život byl velmi zajímavý a jistě si zaslouží nějaké písemné zhodnocení, ale to vše mi přijde příliš časné. Na správné, zásadní zhodnocení musí "uzrát čas". Většina těch současných článků mi chtě nechtě připomíná takové to české "plácání", rozmělňování, jak o něm nedávno v pořadu Před půlnocí mluvil pan Munzar. Z hromady adoračních článků tu a tam vykoukne nějaký vysloveně negativní, který o Havlovi pojednává jako o konspirátorovi, zednáři, či "jen" jako o opilci.

Ode zdi ke zdi. Trochu mi chybí kritické zhodnocení (ale třeba jen špatně poslouchám).

Nemohl jsem si ale nevšimnout, že tu a tam se objevují i názory, které Havla pokládají za velmi špatného dramatika, který se k úspěchu (relativnímu) dostal jako pověstný slepý k houslím. To mě vždy velmi zajímá. Ve svém okolí mám několik lidí, kteří se zajímají o divadlo, tato kritika však povícero přichází od lidí, pro které zrovna absurdní drama není jejich "šálkem čaje". Pak je ale taková kritika vůči osobě Havla trochu neopodstatněná. Pokud nechodím do divadla na Godota, nebaví mě Ionescova Plešatá zpěvačka nebo vůbec nechápu o čem že to je ta hra Židle, pak tedy logicky nepatřím mezi příznivce žánru jménem absurdní drama. Mohu tedy tvrdit, že je to žánr pochybný, mě neinteresující, nicméně nemohu veškerou svoji kritiku vztáhnout na jednoho jediného člověka, který navíc ani není nejznámnějším představitelem onoho žánru. Přijde mi, že za kritikou Havlových děl se schovává jen touha dehonestovat člověka, kterého z nějakého důvodu (a na ty důvody má samozřejmě každý právo) nemá daný jedinec rád.

Já osobně velké výhrady vůči absurdnímu dramatu nemám, viděl jsem Čekání na Godota v podání neznýmých herců mně neznámé společnosti, shlédl v Národním Havlovo Pokoušení a.... byl jsem celkem nadšen. Stejně tak bych si ale netroufl veškeré své nadšení z absurdního dramatu připisovat jen a pouze Havlovi, neboť on je - znovu - jen a pouze jedním z kamínku na této divadelní mozaice.