Lui

Časopisů u nás vychází prakticky nepřeberné množství, snad každá oblast lidské činnosti má svůj stylový magazín. Osobně nejsem zrovna časopisecky náruživý čtenář, ale svého času jsem dost hltal Kometu, Ikarii, Nemesis, Gól, Ultramix a Dech Draka (pokud jsem jej sehnal), většina výše zmiňovaných periodik už neexistuje, což je ale pro společnost masivního nástupu digitálního věku docela pochopitelné. Jsou ale i časopisy, které jsem držel v ruce prvně teprve nedávno. Příkladem může být takový Lui Mag (nevím, zda se to nepíše náhodou dohromady). Nepatřím mezi cílovou skupinu čtenářů, ale až do nedávna jsem jej na pultech novinových stánků nikdy neviděl. Asi mnozí víte, že Lui je časopis pro gaye. Já jsem jej zaregistroval jen jednou (asi jako skoro každý, kdo se minimálně elementárně zajímá o veřejné dění) v souvislosti s koncem éry Mirka Topolánka. Pan M. k mému neskonalému štěstí však časopis získal v jedné restauraci, kde byl zdarma k rozebrání (neptal jsem se ve které) v naivním dojmu, že si přečte zajímavý rozhovor o cestování s panem Okamurou. Pan Okamura v čísle je, dokonce i mluví o cestování, ale trochu jiným způsobem než si původně pan M. myslel. Rozhodně pro pana M. není určující skutečnost kde všude v zahraničí může navštívit gay-friendly podniky. Rozumějte, pan M. není nějaký homofob, ale chvíli mu trvalo než se zorientoval co to vlastně drží v ruce. Kdyby mi to neřekl, tak bych asi také na první pohled nepoznal, že Lui je magazín primárně pro gaye. Má zajímavou typografii, kvalitní papír, hodně fotografií a relativně málo reklamy. Přiznám se, že některé články mě docela zaujaly a vědomostně obohatily. Teď už vím co to znamená, když gayové mezi sebou hovoří o tom, zda jsou active, passive nebo versatile (schválně, zkuste hádat, je to docela jednoduché). Pohledy na nahá mužské těla v reklamách na různé parfémy mě tedy zrovna nezaujaly, trochu mi to bylo i nepříjemné, ale aspoň jsem se mohl krásně "sociologicky imaginovat" do pozice žen, které se na podobné věci (tedy na polonahé divy, jež pózují pro různé korporace) asi také občas dívají nelibě (feministky z 3. vlny určitě). Žijeme v době, kdy ideálem krásy je štíhlé ženské tělo, na ty muže se nějak trochu zapomíná (zlaté časy antiky...), už jen kvůli tomu má smysl si Lui někdy otevřít.