Incendies (Požáry) 2010

Snímek Požáry režiséra Villeneuvea patří mezi ty filmy, po jejichž shlédnutí ještě chvílí nevěřícně zíráte na mizející titulky. I po skončení ve vás něco zůstane, nutí klást otázky a vůbec nechce ten zážitek jen tak pustit z hlavy...

V několika časových rovinách tvůrci vyprávějí příběh Jeanne (Mélissa Désormeaux - Poulin), které po smrti své matky pátrá po jejích kořen v jedné blíže nespecifikované a neklidné (jako předloha možná posloužil Libanon, ale to je jen má teorie) arabské zemi. Prochází tak místa, kde se odvíjel život matky se všemi klíčovými momenty, naráží na rozličné reakce, na ještě žijící svědky a přesvědčuje se, že rozhodně ne vše o své matce věděla. Některá tajemství je dokonce možná lepší vůbec nepoznat.

1+1 se také někdy může rovnat 1.

Zdánlivě nesrozumitelná rovnice (Jeanne je matematička) v závěru filmu perfektně zapadne, a to takovým způsobem, že by i antičtí dramatici uznale pokývali.

Roztříštěnost prostředí i jazyků beru jako plus. Ačkoliv se film po velkou svoji část (scény se života matky, kterou skvěla zahrála Lubna Azabal - možná ji znáte z filmu Paradise Now) odehrává během válečných konfliktů mezi křesťany a muslimy, tak se tvůrci rezolutně brání jakémukoliv stranění jedné z frakcí. Divákovi se tak naskýtá neschematický pohled na konflikt, který se ovšem v nefiktivní rovině rozhořívá v některých státech i dnes. Scéna s autobusem - její začátek vidíte z obrázku nahoře - je velmi sugestivním líčením válečného šílenství.

Za zmínku stojí i hudební doprovod, o který se postarala britská skupina Radiohead svými skladbami z alba Amnesiac (které osobně považuji za to lepší od hochů z Oxfordu).

Jak je asi z předchozím řádků více než patrné, film Incendies mě velmi oslovil a rád bych jej i s čistým srdcem doporučil.