Vstřícnost

Vstřícnost, ne zcela upřímná, ale jen navenek proklamována, přesto však příjemná, pohladí po duši.

O čem to vlatně píši?

Ke svým narozeninám jsem obdržel několik gratulucí, krom fyzických osob mi ale gratulovalo i několik institucí, třeba moje banka. Docela mě to překvapilo, jednalo se sice o prefabrikovaný text, ale aspoň mi tam dobře skloňují jméno (což nebývá zcela vždy zvykem). Samozřejmě vím, že pro onu banku jsem jen jakýsi "plankton", jehož hodnota se rovná výši peněz, které jim svěřuji k hospodaření, nedělám si pražádné iluze, přesto jejich přání udělá radost. Zdá se mi, že poslední dobou mnoho firem konečně pochopilo, že ve sféře služeb je potřeba být na zákazníky milý/á/í, znechucený pohled symbolizující nadřazenost pozvolna ze soukromého sektoru mizí (ale skutečně pozvolna!) - a koneckonců nejenom tam. Zkuste si třeba srovnat chování prodavačů/ček jízdenek u ČD. Z nepříjemných lidí (subjektivní dojem), kteří ještě před nějakými 15 lety působili dojmem těch, kteří celý podnik řídí, se stali docela ochotní lidé, kteří vám tu a tam i popřejí hezkou cestu. Samozřejmě, opět si jsem vědom, že u většiny to asi nebude zcela upřímné a přání "hezké cesty" pronášené každých 5 minut jistě nemůže jít takříkajíc "od srdce", ale stejně jako v případě banky to potěší.

A ono to kupodivu ten den dokáže hezky rozzářit.