Prometheus (2012)

Prometheus byl dlouho očekávaným snímkem. Režisér Scott se v něm měl vrátit takřka k počátkům své slavné filmové tvorby a tematicky navázat na legendárního Vetřelce z konce sedmdesátých let. Kdo však čekal snímek, který bude milníkem světové kinematografie a hravě se onomu Vetřelci vyrovná, tak ten musí být zklamán. Do stejné řeky se dvakrát vstupuje jen těžko a filmové milníky obvykle vznikají ze zcela nečekaných projektů....

Ale nepředbíhejme.

Co se Scottovi určitě podařilo, to byla atmosféra, která je až na malý výkyv v závěru podle mého názoru výborná a skutečně dokáže diváka vtáhnout do příběhu (zejména ve 3D kině). V celku sodilní je podle mě i výběr herců a jejich následné výkony. Noomi Rapace (ano, je to Lisbeth Salander od autora Stiega Larssona) zde hraje velmi sympatickou vědkyni, která má v sobě nehynoucí touhu po poznání původu a smyslu eistence lidstva. Z výraznějších tváří tu nechybí ani v současnosti velmi obsazovaný herec Michael Fassbender (Stud, Nebezpečná metoda), který dostal roli robota Davida a podle mého názoru se jí zhostil skvěle. Některé jeho dialogy budí i lehký úsměv, do tváře se mu navíc podařilo dostat ten správný "robotický výraz", takže výsledek je perfektní. Svoji roli tu má i Charlize Theron, nicméně posádka vesmírné lodi Prometheus čítá na 17 lidí a bohužel většina diváků asi není sto si každou zapamatovat a nějak se s ní sžít.

Scénář už je na tom o něco hůře (a to je pro mě překvapení, protože Lindelof určitě psát umí), ale v kombinaci se zajímavým vizuálním zpracováním, atmosférou a určitým neustálým čekáním a pozvolným odhalováním příběhu se to dá zvládnout. Mnoho diváků asi očekávalo, že snímek Prometheus bude nějakým klasickým "prequelem" k Vetřelci, což je pravda, ale jen částečně. Film se skutečně odehrává ve stejném univerzu (SPOILER: a nakonec i na toho vetřelce dojde!), nicméně planeta, kde Prometheus přistává není LV 426, kterou tak dobře známe z prvních dvou "vetřelčích filmů". Stejně tak Prometheus nabízí možná i více otázek než odpovědí, což ale nepovažuji za zcela špatné, aspoň to - minimálně v mém případě - může hezky po projekci filmu doznívat a můžete si pokládat otázky typu, "proč?".

Velkou chybou, která ale film hodně sráží jsou logicky omyly. Ještě jsem tu nezmínil příběh, tak jen stručný nástin. Vědci na Zemi objevili jakousi galaktickou mapu a věří, že ji nám tu zanechali naši stvořitelé, vypravíme se proto za nimi. To, co najdou, je ale nakonec něco trochu jiného, než původně čekali. Objeví jakousi základnu, kde jsou podivné předměty, několik mrtvých bytostí a také do stěny vytesaná hlava. Vědce samozřejmě nenapadne nic jiného, než že v okamžiku kdy zjistí, že v místnosti je dýchatelno si sundat přilby (!) a následně sahají na všechny možné páčky a čudlíky ve stylu, "zkusíme to, schválně co to udělá". V tomto smyslu je film Prometheus pesimistickou sci-fi, neboť jestli na nás čeká v budoucnoti takováto vědecká elita, tak pánbůh s námi... Vrcholem hlouposti pak je dvojice vědců, která se v oné základně ztratí (!), i když si ji celou předtím dokonale digitálně zmapovala. A scéna s operací - jakkliv je zajímavá - také "stojí za to".

Jinak je ale Prometheus velmi zajímavým počinem s krásnou hudbou skladatele Streitenfelda, který by neměl uninout pozornosti fanouškům sci-fi, protože se podle mého názoru skutečně jedná o mimořádný film.