Kanibalové (Cannibal Holocaust 1980)

Jsou filmy, které si sebou nesou nálepku "kontroverzní". Některé z nich ji mají čistě účelově, těší se, že kontroverznost zvýší počet diváků v kinech a prodej digitálních nosičů. Některé se holedbají zákazem v mnoha státech světa (třeba film La Belle Verte je PRÝ zakázán v EU, což je ale samozřejmě nesmysl), což snad může zvýšit jejich výjimečnost.
Cannibal Holocaust (dále budu používat český náze Kanibalové) nic takové nepotřebuje, je šokující sám o sobě.
Nevím o filmu, jehož režisér (R. Deodato) by byl krátce po uvedení do kin málem lynčován rozzuřeným davem, deset dní poté za své dílo zatčen a odsouzen na 4 měsíce neopodmíněně s tučnou pokutou, následně však musel před veřejností dokládat, že to vše byl JEN film, protože jinak by mu hrozil trest daleko větší.
V dobách své "slávy" měl tento snímek zákaz asi v 60 zemí světa, dnes to bude méně, asi 40, koho to zajímá, nechť si patřičné údaje dohledá sám.
A co že je tu tak hrozného?
Asi takhle, příběh začíná docela prostě. Skupinka 4 mladých lidí (filmaři) se vypraví do nitra neprobádané džungle, aby tam zmapovala jakýsi kmen. Jsou to silní lidé, mají dobrého průvodce a sebevědomím jen hýří. Jenže mine měsíc, druhý měsíc.... a po filmařích není ani vidu ani slechu. Po jejich stopách se vypraví významný antropolog Monroe (hraje jej bývalý pornoherec Robert Kerman, to jen tak pro upřesnění co za "ansámbl" se to na plátně zjevuje) a ten po nich nalezne filmové kotouče (či co to je), pochopitelně nejenom to, ale nechci zde moc vyzrazovat děj, pro případ, že by někdo tuto "snuff" perlu ještě neviděl.
Do té doby se prakticky neděje nic extra divného a nechutného, až si člověk říká, že diváci roku 1980 museli být pěkné srágory, když je toto tak nadzvedlo. Samozřejmě, je tam několik scén, které ve slušně vychované lidské bytosti vzbudí jistý odbor, naživo (ano, NAŽIVO!) se tam porcuje nějaký pralesní živočich a pak nastane taková drobná romantická scéna, kde jeden domorodec znásilní jistou dámu pomocí špičatého kamene, načež ji potom milosrdně ubije (a mezitím ji ještě čímsi naplní utero...), to vše není vidět zcela přímo a jasně, nicméně je to vidět dost jasně na to, aby se u toho slabší nátury pozvracely.
Ale pořád nic zase tak šíleného. Pravá "zábava" začíná až v druhé polovině filmu, kdy se Monroe rozhodne nalezené filmy promítat...
Ale dost už, kdo viděl, tak ví o čem píši, kdo ne a zajímá jej to, tak pro něj (pro ní) nebude jistě problémeme si film nějak obstarat.
Film má ale i jiné atributy (nezvrácené), vyzdvihl bych třeba vynikající hudbu, o kterou se postaral skladatel Riz Ortolani, kterého budete stoprocentně znát díky jeho hudbě k italskému seriálu Chobotnice. Přínos filmu bych také viděl jakožto inspiraci pro pozdějí sub žánr s názvem "found footage" (Blairwitch Project, REC, apod...), neboť část filmu je vyprávěna pomocí nalezených kamerových záznamů.
Pochopitelně, existují i daleko hnusnější a odpornější filmy (zkuste si třeba do googlu napsat "2 girls 1 jar"), ale tento film narozdíl od toho zmiňovaného v závorce je skutečně filmem (tedy, má příběh, hudbu, podíleli se na něm někteří lidé, kteří občas dělají normální filmy a šel do regulérních kin). Otázkou zůstává, zda všechen ten zobrazený hnus je použit čistě účelově, či zda má nějaké "vyšší" ambice. Těžko říci, podobně jako u Romerových zombíků. Osobně se domnívám, že smyslem mohlo být říci cosi ve smyslu, že ti největší divoši a barbaři dřímou v naší "civilizované" společnosti, ale možná toto vše je jen záminka, aby si režisér Deodato mohl pustit své sadisticko-sexuální imaginace na filmové plátno. Co já vím....

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Virtuální pomníky

CID