Štěstí

"Co je štěstí?", táže se v populárním českém filmu černobílé éry Jaroslav Marvan zkoušeného studenta. Prý "muška jenom zlatá, která za večera kol tvé hlavy chvátá..." Takto štěstí aspoň popisuje A. Heyduk v 19. století.

Nicméně rovněž i dnes se mnoho lidí ohání slovem "štěstí", které je tu použito pochvalně, tu jakožto omluva pro nějaké selhání, omyl. "Nevyhráli jsme, protože jsme neměli dost štěstí...", či, "Měl jsem štěstí a dostal jsem vysněnou práci..." Je zvláštní, že v našem "věku rozumu" (jak se jej ještě počátkem dvacátého století, před vším tím iracionálním zabíjením dvou světových válek, pokoušeli někteří interpretovat), kdy nám slovo kauzalita rozhodně není zcela neznámé, přijde jako vhodná výmluva poukaz na jakési nehmotné, neuchopitelné štěstí. Každý následek má přece svoji příčinu, toto vysvětlení má ale své oblíbené úskalí v tom, že by de facto vedlo do nekonečna. Něco jen těžko může povstat z ničeho. Nepřipomíná pak celá kauzalita namísto přímky spíše propojenou kružnici?

Pak je tu ale ještě jiné štěstí, štěstí jako stav mysli, spokojenosti, pohody. Jsou lidé, kteří si myslí, že štěstí je něco, co na nás kdesi čeká, když si splníme své povinnosti a dostojíme svým závazkům. To je samozřejmě klidně možné, koneckonců v USA mají i právo na "sledování osobního štěstí", nicméně mně se trochu příčí představa takového "pasivního" štěstí. Představa, že štěstí je jakýsi motýlek (nebo snad muška zlatá), která pobíhá okolo nás a tu a tam na někoho sedne, tu a tam si ji někdo chytí. Zní to sice hezky metaforicky, ale samo o sobě se mi to nezdá moc pravdivé. Daleko zajímavější (a snad i pravdivější) mi vždy přišla myšlenka řeckého filosofa Aristotela, pro něhož je štěstí to, co nastane při aktivním přístupu k životu. Štěstí je pro Aristotela spíše to, co lidskou činnost na každém kroku provází, jde o přístup k jednotlivým částem našeho života, radovat se často z obyčejných věcí, spatřovat například i v "obyčejném" sklízení brambor činnost, která byť třeba není zrovna zábavná, ale má své místo a účel, nějaký smysl, radovat se z přátelství, apod. Snažit se být ve svém životě aktivní a jít onomu "štěstí" nenásilně naproti je už sám základ podle mého názoru daleko lepší, než jen pasivně očekávat, až tedy konečně ona Štěstěna (lenivě své kolo otáčející) dorazí tam, kam má...