Nespoutaný Django (Django Unchained) 2012

Quentin Tarantino svými filmy vždy osciloval mezi genialitou a ryzím brakem. Nejinak je tomu i u jeho posledního příspěvku.

Django je klasickou "tarantinovkou" se vším, co k tomuto svébytnému subžánru patří. Opět tu jsou napjaté konverzace několika postav, kde divák za významem jejich slov hledá ještě cosi zlověstného, co se pozvolna - jako ticho před bouří - probublává na povrch a.... obvykle to pak končí slušným masakrem. Nespoutaný Django tak ani není westernem v tom pravém, klasickém slova smyslu, Tarantino "jen" zasadil své známé situace a scény do zcela nových kulis. Připomíná mi to třeba Vladimíra Párala, když psal sci-fi...

To nemusí být ale nutně na škodu. Tarantino má svůj svébytný filmový jazyk, nikdy nebude Bergmanem, Weirem, apod. (a ani to nechce), nicméně pokud divák přistoupí na pravidla jeho hry, tak se může docela slušně bavit.

A o zábavu tu jde především.

Souboje jsou v tomto filmu silně přeexponované, z každého škrábnutí kulkou létají vzduchem hektoliktry krve, místy to připomíná památné bitvy Schwarzeneggerova Terminátora (mimochodem, pomohu si "oslím můstkem", po shlédnutí filmu jsem začal být na slovo "negr" celkem alergický, objeví se tam totiž skoro v každé větě). Takovéto převážně nevážné věci (i když jak pro koho) se pak dostávají do kontrastu s poměrně závažným poselstvím některých scén, jako je třeba zotročení černochů. Těžko říci, proč se Tarantino rozhodl zrovna pro tuto látku, zdá tím chtěl svým osobitým způsobem poukázat na cosi významného, nebo mu šlo jen o zpracování klasického příběhu lásky a pomsty. Nevím.

Co bych ale na filmu určitě ocenil, je výběr exteriérů a rovněž i výběr hudby. Tarantino vsadil na "první ligu" a slyšet tak můžeme rozsáhlé spektrum hudby sahající od Morriconeho až po rap. Velmi dobří jsou i herci (značka Tarantino bezesporu dokáže přivábit nejednoho z nich), mezi nimiž podle mého názoru kraluje Ch. Waltz v roli německého zubaře/lovce odměn, za zmínku ale jistě stojí i DiCaprio, Samuel L. Jackson (změněný takřka k nepoznání) nebo Jamie Foxx. Ve filmu se na chvíli objeví i sám režisér Tarantino (a stylově "odejde"...) a dokonce i Franco Nero, který si sám zahrál jistého Djanga v éře klasických špagetových westernů let šedesátých, jak tak znám Tarantina, tak to jistě nebude náhoda... :-).

A znovu se mi vrací otázka z úvodu, je to dobrý film, je to brak? Nevím, ale každopádně je to celké zábavné...