No (2012)

Ježíš kdysi říkal, "Tvá řeč ať je ano/ano, ne/ne".

Jasné a zřetelné vyjádření svého názoru, bez jakýchkoliv kliček.

A před podobnou volbou stáli i občané Chile v roce 1988, na sklonku vlády A. Pinocheta (což tehdy ale nikdo pochopitelně nevěděl).

Filmař René Saavedra se po několika letech v zahraničí vrací do své země a snaží se zdejší reklamní průmysl přizpůsobit tomu, který podle něj funguje nejlépe na světě (tedy tomu z USA). Brzy se však zapojuje do politické kampaně (na straně opozice), kterou tvoří 15 minut na státní chilské televizi, kde je onen čas vymezen na obhajobu a artikulaci zájmů při všelidovém referendu, v němž je možno zvolit dvě možnosti, a to "si" a "no", jež je spjato s další vládou chilského generála A. Pinocheta.

Film je nádhernou ukázkou politického marketingu, kdy k úspěchu sice vede cesta skrze jasné představení svých zájmů a politických cílů, nicméně to vše musí být úhledně zabaleno do pozlátek plných radosti, štěstí a příznivých zítřků. V podstatě tak lze tento způsob marketingu aplikovat na jakýkoliv politický souboj, který je zároveň veden i v mediální rovině (což už je dnes prakticky každý), i český divák si v této souvislosti jistě vybaví nedávnou prezidentskou volbu.

Autenticita filmu je ještě navíc umocněna použitím obrazu 4:3 a zvláštních filtrů (U-Matic), které jakoby vyvolávají dojem, že daný materiál skutečně pochází z konce osmdesátých let, což ještě zvyšuje použití původních záběrů (a předěl lze poznat jen málokdy) a i angažováním autentických postav.

Vzato kolem a kolem, je No režiséra Larraína pozoruhodný zážitek, který má sice pomalý rozjezd, ale silný pocit dobového dramatu to snadno vyvažuje.