Pojedeme k moři (2014)

Jirka Mádl je typ člověka, o kterém byste řekli, že neumí do pěti počítat a on vás pak překvapí tím, jak zvládne používat integrály a derivovat. To je potom šok... Pozitivní šok.

Mádla jsem měl poměrně dlouho zafixovaného jako žánrového herce v ne moc dobrých filmech, naštěstí se z nich dokázal vymanit, našel si (asi) vlastní cestu a rázem je z toho režijní debut jako hrom.

Mádlův film "Pojedeme k moři" je důkazem toho, že ke vzniku dobrého filmu není třeba bůhvíjak velký rozpočet, plejáda filmových "hvězd" a bulvárních celebrit (zdravím pana Trošku). "Pojedeme k moři" je v podstatě filmem, který by se dal označit za film rodinný, což už trochu vybízí k pejorativnímu označení, ale v tomto případě se není čeho bát. Věřím tomu, že film se může prakticky líbit různým generacím a má tak naběhnuto na slušný divácký úspěch, protože cílí skutečně široce. Navíc je i docela vtipný, a to takovým tím příjemným a nenásilným způsobem, což v našich filmech rozhodně bohužel není samozřejmostí (opět zdravím pana Trošku).

Příběh je v podstatě celkem jednoduchý. Malý Tomáš (11 let), chce být filmovým režisérem, za vzor ma Formana, a v okamžiku, kdy dostane první fotoaparát Nikon (má ve filmu dobrý product placement) se rozhodne i natočit se svým kamarádem Harisem první film, ve kterém hraje on, Haris, táta (Vetchý), máma, babička, apod. V duchu amaterského filmu se také nesou úvodní titulky a leckteré divočejší střihy. Ne, nejedná se o nějakou hororovou "found footage", film je v podstatě komedií, ale nevyhýbá se i dost vážným tématům, které zpracovává velmi realisticky.

Je to až zarážející, jak málo stačí k tomu natočit skutečně kvalitní snímek. Výmluvy mnohých tvůrců na malý trh a nízké finance tedy asi nebudou tím pravým... Od filmu "Největší z Čechů" jsem se u českého díla v kině tak dobře nebavil.