Kasabian - 48:13 (2014

Britská skupina Kasabian mě už před časem doslova "dostala" svým albem West Ryder Pauper Lunatic Asylum i předchozí deskou Empire (debutové album Kasabin jsem dosud neslyšel) a i když deska z roku 2011 s názvem Velociraptor! mě nijak neuchvátila, tak jsem tyto hochy z Leicesteru stále považoval za jedny ze svých nejoblíbenějších.
6. června tohoto roku spatřila světlo světa další deska, tentokráte s velmi prozaickým názvem 48:13.

Už samotný název a obal alba dává tušit, že 48:13 znamená delku desky a i když je to zase o něco jiné než předchozí alba, tak pozorný posluchač brzy najde tu správnou "kasabianovskou" linku. Někdy se sice může zdát, že něco podobného tu už bylo (a to dokonce od samotných Kasabian), ale podobnou otázku si lze klást u cca 80% současné hudební produkce, takže bych to skupině zrovna moc nevyčítal.

Deska je to hodně různorodá, některé skladby posluchače zavedou na taneční nu-rave party (Eez-Eh), jiné navodí poklidnou atmosféru snad jakéhosi folk-rockového festivalu sedmdesátých let (S.P.S.), objevuje se tu i několik "synťákových symfonií" (např. Explodes), či kytarové běsnění s miloučkým názvem Bumblebeee. Ano, deska je to hodně různorodá, ale vše se poslouchá velmi dobře. Ve výsledku Kasabian vsadili více na elektroniku a vzdálili se zase trochu pojetí klasické rockové skupiny, pohybujeme se tedy někdy ve vodách slavných Primal Scream, což je podle mě skupina Kasabian asi nejblíže.

48:13 je komplexně dobrým albem. Já osobně jsem rád, že po Velociraptovi Pizzorno a spol. vydali desku kterou si mohu užít od začátku až do konce. Koneckonců, co také jiného čekat od "headlinerů" v Glastonbury čekat, že? :)