The Messenger (2009)

Válka je svinstvo, takřka nikdo ji nikdy nechce, přesto existuje a je stará asi jako lidstvo samo. Pozitivní vize humanitně uvažujících jedinců z počátku dvacátého století s poukazem na to, že lidstvo pozvolna směřuje k věčném míru i o něco modernější "konec dějin" se bohužel nepotvrdily. I ve 21. století se tak vedou války, sice už většinou ne tak masové, ale stejně při nich umírají lidé.

Messenger začíná tam, kde mnoho jiných filmů končí - smrtí válečného hrdiny. Jádrem filmu není (jedno jaký) válečný konflikt, ale jeho následky v podobě doručení zprávy pozůstalým o tom, kterak jejich syn/dcera statečně padl za vlast, celá zem je mu zavázána a hlavně - zemřel okamžitě a bezbolestně (i kdyby to nakrásno nebyla vůbec pravda a dotyčný byl postřelen starou ženou v tamním bordelu při pokusu o únik bez zaplacení). O takovou "doručovací službu" se stará dvojice Will (Ben Foster) a Tony (Woody Harrelson). Zdánlivě pokojná práce je ale psychicky velmi vyčerpávající. U filmu bylo zajímavé sledovat různé reakce jedinců (obvykle rodiče) na tuto krutou zprávu, které zrcadlily široké spektrum způsobů vyrovnání se s ní, od popření po agresi. To vše musí Will a Tony zvládnou se stoickým klidem.

Režisér Oren Moverman nás nechává nahlédnout i pod pokličku osudů obou vojáků. Film se na jednu stranu tváří tak, že jsou to právě tito vojáci, kteří sdělují nepříjemno skutečnost, která se ale stala jiným, ale divák s postupující minutáží filmu zjistí, že i samotní oba hlavní hrdinové za sebou mají dost děsivé události s nimiž se musí vyrovnávat.

Film Messenger mě zasáhl, abych tak klišoidně řekl, ve své komplexnosti. Líbil se mi příběh, líbili se mi herci, proměna vzájemnch vztahů mezi charaktery, nečekaný vývoj, moc si sice nepamatuji na hudbu (písnička z traileru je ovšem skvělá), ale moc se mi zamlouvalo takové pozvolné tempo a zejména otázky, které jsem si po jeho shlédnutí kladl.