Labyrint: Útěk (The Maze Runner) 2014

Kdepak, tento Labyrint nemá nic společného s tým slavným "osmdesátkovým" filmem, kde se zpívá, hopsá a hraje tam s různými "muppety" David Bowie. Do tohoto labyrintu má Bowie vstup zakázán, zato se tu dostatečně prohánějí "young adults", tedy hezky po našem - mládežníci.

A je jich tu požehnaně.

Na Labyrint jsem četl překvapivě docela příznivé recenze a jelikož jsem zrovna v tu chvíli prahnul po shlédnutí nějakého dobréhé "sájnc fikšn", vypravil jsem se naň do biografu... První co člověka při sledování filmu napadne, jsou patrně jiné filmy, které se tak či onak zabývají podobným tématem. Asi jsem nebyl první, kterému na mysli vyvstaly nedávné Hladové hry, trochu to na mě dýchlo i atmosférou populárního seriálu Lost a lehounce i geniální kanadskou Kostkou. Skutečně, Labyrint (jedná se o první film z minimálně 4 dílné série) v sobě tak nějak obsahuje vše výše zmíněné, což samozřejmě nemusíme brat jako negativum.

Velkým plusem je pro mě množství neokoukaných herců, kromě Patricie Clarkson a Brodie-Sangstera jsem ani nikoho jiného neznal. Zejména oni "young adults" hrají v rámci možností celkem slušně a bezprostředně (zejména Thomas Brodie-Sangster, kterého asi budete znát z televizní adaptace "Game of Thrones"), takže pro diváka není problém se vžít do jejich kůže. Celý film ale nestojí ani tak na hereckých výkonech a dobré režii (mimochodem, ta také ujde, i když režisér Wes Ball je na poli celovečerňáků nováček), ale zejména na odhalování záhad. Bohužel, čím víc se blížíme k jakémusi finálnímu odhalení neodhalení (nezapomínejme, že to asi bude mít četná pokračování!), tak stále více vycházejí na povrch slabiny zápletky, scénáře a tedy asi i knižní předlohy (kterou jsem nečetl, ale jsem toho názoru, že film by měl fungovat i bez znalosti knihy). To je někdy docela iritující, postavy pronášejí vatové věty, neustále se něčemu diví, občas se chovají nelogicky, ba přímo vyloženě dementně...

Naštěstí se na to díky výše zmíněným kladům dá docela i koukat a nenudit se. Člověk sice má takový zvláštní dojem, že tohle už kdysi kdesi nějak podobně udělané viděl, ale vyložená hrůza to není. Pro mě osobně to bylo o něco stravitelnější než Twilight. Samozřejmě, postavy pronášejí podivně věty a jsou náležitě "vystajlované" (asi aby na ně děvčata spočinula roztouženým pohledem), ale na to si holt už při sledování podobných děl musímě nějak zvyknout.

Něco k ději: ztratíte paměť a pak jakousi klecí vyjedete nahoru, kde se nachází prima palouček, který je ale ze všech stran obklopen obrovitánskou zdí. Na paloučku jsou nějací další kluci, někteří z nich tam žijí už 3 roky. Nikdo si nic nepamatuje, jen po čase jsou sto vzpomenout si na své jméno, neví co tam mají dělat, kdo byli předtím, apod. V jedné ze stěn je východ z paloučku, problém je ale v tom, že vede skrz děsivý a obří labyrint, ve kterém ještě ke všemu sídlí "rmutové", což jsou nějaké potvory, které ale nikdo nikdy neviděl (přesto se jich všichni bojí a občas někoho "uštknou"). Každý měsíc chodí výtahem jídlo a nějaký nováček - všechno to jsou kluci (ne, není tam žádná homosexuální scéna, i když filmu by asi jen těžko mohlo ublížit..). Občas někdo umře, rychlí hoši prozkoumávají a mapují labyrint, ostatní spolu obdělávají půdu (ani zde není náznak homosexuality) a starají se o obydlí.

Vzpomněl jsem si v té chvíli na Marleyho - No woman no cry... :-)