Blonde Redhead - Barragán (2014)

Americká nezávislá kytarovka Blonde Redhead se na mě poprvé hudebně usmála v roce 2007, v době, kdy vyšlo album "23". To už ale skupina měla na kontě mnoho skvělých desek, jmenovitě třeba moji oblíbenou "Misery Is a Butterfly". Jejich hudební styl se dá dost těžko popsat, ale můžeme jej vymezit jako směs dream popu a indie rocku. Není to přesné, hudbu Blodne Redhead lze přesto bezpečně poznat, protože skupina si vytvořilo cosi tak ojedinělého, čemu říkáme "vlastní styl". Už jen zpěv zpěvačky Kazu Makino (původem z japonska)...
A ten si uchovává i na své letošní desce.


Od vydání minulé desky Penny Sparkle (2010) se přístup k hudbě u Blonde Redhead podle mě trochu změnil. Jejich skladby mají větší hloubku a neposlouchají se tak snadno, jak tomu bylo u předešlých desek. Penny Sparkle dalo důraz na elektroniku a Barragán na ...... - hmm, složitá otázka - na něco jiného. Deska je intimnější a pomalejší, snad místy i s náznaky baroque popu. Na první poslech nic, co by člověka vyloženě strhlo...
To ale neznamená, že se jedná o špatné album, naopak. Je takové tklivé, posmutnělé, po poslechu si z něj zrovna moc skladeb nepamatuju (nemají extra výraznou linku), ale v mysli zůstává spíše celkový dojem, a ten mi přišel velmi dobrý. Výborná muzika k pozorování zvolna ubíhající zimní krajiny.

A mimochodem, Barragán znamená ve španělštině bojovník.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Virtuální pomníky

CID