Umění odpočívat

Bývaly doby - a že to není zase tak dávno - kdy člověk "dřel v potu krve" jen aby si vydělal na skromné živobytí a obstaral tím základní životní potřeby a svou (obvykle poměrně početnou) rodinu. Dnes tomu tak (v Evropě) většinou není, díky technologickému a snad i sociálnímu pokroku jsme se docela dost vyvázali z otrocké práce a zařídili si to, co předchozí generace znaly jen ve velmi malé míře - volný čas.

Ne náhodou právě v oné době dochází k rozkvětu různých sportů, na které si mohla udělat čas teď už nejenom nepočetná aristokratická vrstva, ale už i to, čemu říkáme "široká společnost". Zábava se stává vskutku masovou.

Ne, nechci tady teoretizovat nad vývojem k moderní a postmoderní společnosti. Není na to prostor a asi na to ani nemám erudici, ale rád bych se trochu pozastavil nad problematikou volného času, takže ten úvodní text berte jen jako zjednodušené uvedení k tématu.

V době, kdy existuje dokonce i předmět s názvem "Pedagogika volného času" (mimochodem je to zajímavější, než to může na první poslech znít) by se snad dalo říci, že o dané problematice víme takřka vše. Teoreticky asi ano. V praktické rovině si o tom tak nejsem úplně jist.

Upřímně, jsem vzdálen tomu určovat, co je správný způsob trávení volného času a nějak mentorovat nad tím, když někdo svůj volný čas tráví nějak odlišně. To by bylo velmi sobecké a povýšené. Volný čas je volný právě proto, že nám nikdo moc nenařizuje co máme vlastně dělat.

Někdy mi ale přijde trochu zvláštní, když někdo tráví volný čas tak, že vlastně vůbec neslouží k tomu, k čemu by pravděpodobně podle mého názoru sloužit měl (k zábavě, ale také k plnohodnotné regeneraci ducha i těla). Mám tím na mysli třeba programátory nebo pracovníky v populárních "open space office", kteří drtivou většinu své pracovní doby tráví prací s ICT, aby poté volný čas prožili sledováním seriálů a hraním počítačových her. Znovu opakuji, nic proti tomu, ale mám dojem, že pokud někdo takto jednostranně namáhá své oči a hlavu obecně, pak může být (znovu opakuji, že se nemusí jednat o pravidlo) po čase docela unaven a může to mít i vliv na somatický stav jedince. Osobně jsem se setkal i s druhým extrémem, kdy skupina lidí nemohla pochopit jinou skupinu, která si po práci šla pořádně zasportovat a v jejich očích "zhuntovat tělo", nechápali to obrovské mrhání energií, jenže to vše souvisí s náplní naší pracovní doby, rozumím tomu, že horník po náročné šichtě nepůjde hned běhat marathón.

Odpočívat a regenerovat není zase tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Znám lidi, kteří svůj volný čas prožijí nudou, na kterou si posléze stěžují. Znám ale také lidi, kteří si práci takříkajíc berou domů, volného času si prakticky nedopřejí, služební telefon si nevypnou jak je rok dlouhý a neustále žijí ve velké tenzi "kdy se co kde pokazí a kdy mi kdo zavolá".

Pokud se u někoho po delší době vyskytují pravidelné bolesti hlavy, časté nachlazení, nespavost, či třeba zvýšená konzumace léků, je asi na čase zpozornět a svůj dosavadní život trochu přehodnotit.

Proto jsem toho názoru, že i trávení volného času by se měla věnovat naše vědomá pozornost, ona to pak zase taková legrace už není.