O (ne) kouření

Kouření x nekouření je téma, které už delší čast tak nějak rezonuje naším mediálním a společenským prostorem. Co si budeme povídat, čas opět (koneckonců to dělá konstantně) oponou trhnul a už dávno nežijeme v devadesátých letech, kdy se volně kouřilo na televizní obrazovce, což "krásně" ukazuje tv seriál Hospoda (kde dokonce nekuřáci a vegetariáni byli zesměšňováni a karikováni). Pryč jsou také nikotinová sedmdesátá a osmdesátá léta, kdy se žoviálně "bafala" cigára na pracovních poradách a nikdo proti tomu ani nepípnul. Platí to, co trochu prognosticky povídá jedna postava známého československého filmu "Vrať se do hrobu", tedy že kouří už jen společensky vyřízení černoši (myšleno v USA).

Evropa se od nikotinové závislosti snaží odvracet, v mnoha státech, které často označujeme jako svůj vzor, je kouření ve veřejných prostorách slušné faux pas. Česká republika sice už v tomto ohledu urazila slušný kus cesty, nicméně na ony výše zmiňované státy má stále citelnou ztrátu.

A je to skutečně ztráta?

Otázka nekouření v restauracích je u nás dost citlivé téma. V okamžiku kdy někdo něco podobného prosazuje, tak se vynoří, v podstatě celkem logická, námitka, že se jedná o centrální, direktivní a nesvobodný příkaz a že by si o tom, zda je podnikat kuřácký x nekuřácký měl rozhodnout sám majitel. Tato argumentace se zdá v podstatě celkem legitimní (v naší liberální společnosti), nicméně mám k ní určité výhrady.

Jedna, si nejsem zcela jist, že země které kouření v restauracích zakázaly by ve své valné většině trpěly nějakým extra velkým deficitem svobody (Británii si jen těžko představíme jako baštu totalitarismu).

Dále je dobré si připomenout, že majitel restaurace není ve svém podniku neomezeným vládcem. Existují například určité hygienické normy, které se musí splňovat. Pokud tedy chcete ve své kuchyni chovat stádo nakažených krys, máte smůlu. Otázkou (podle mě i dobrou k diskusi) je pak to, co do hygienických norem patří a co už ne. To ale není - jak si troufám tvrdit - věc uzavřená, ale stále podléhající své době (koneckonců hygienické normy se také za posledních 50 let značně změnily). Do hygienických pravidel by tedy mohl spadat i tzv. "čistý vzduch". Koneckonců ani v soukromých lékařských klinikách, soukromých školách, apod. kouřit prostě a jednoduše nelze...

Kouření je prostě "eklhaf" a i když chápu vášeň kuřáků dát si v hospůdce cigaretu a užít si tak přima večer (den, ráno,... - dle libosti), tak musíme mít na paměti, že pravidelně kouřící člověk je člověk závislý.

A závislí lidé většinou nebývají moc svobodní...