Luboš Brabec - Maraton a jiné pošetilosti

Luboš Brabec je celkem slušný sportovní novinář, který vtrhl na území spisovatelů s dodnes hojně kupovanou knihou "Dlouhý běh" (vypráví příběh Dana Orálka, našeho ultra běžce). Už předtím se ale stihl prezentovat publikací "Maraton a jiné pošetilosti", kterou financoval crowdfundingovým způsobem, a i když obě knihy pojednávají o tom samém (běh a jeho peripetie), tak ve výsledku to jsou žánrově trochu odlišné příběhy.

Jednu věc mají nicméně společnou. Čtou se skvěle.

Maraton je synonymen dlouhého snažení, námahy, která hraničí s absolutním vyčerpáním. Vězte však, že kniha samotná vás určitě nevyčerpá, a když už tedy ano, tak maximálně humorem. Vše začíná vtipným věnováním Ondrovi Veseckému (pro neznalé, Ondřej byl hlavní postavou seriálu Dlouhá míle, což je velmi slušný československý seriál z roku 1988 nebo 1989, který bohužel na našich obrazovkách zrovna nezdomácněl) a pokračuje velmi vtipným líčením pozoruhodných historek a úvah ze světa běhu. Dovolím si malou ukázku z první kapitoly (která je ostatně volně šiřitelná):

Brzy mi došlo, že to přeci jenom bude průšvih nemalých rozměrů. Nohy těžkly, plícím se chtělo ven. Navíc jsem se pomalu, ale výtrvale propadal polem závodníků. Předbíhali mě běžci stále silnějších postav, běžci s ortézami, běžci shrbení, běžci kulhající. Když jsem se v polovině trasy ohlédl, viděl jsem za sebou jenom dvě potácející se postavy...

Běchovická trať nepatří k nejhezčím. Je to vlastně nuda, o to hůř se na ní trpí. A já trpěl. Cestou jsem míjel billboardy Staropramenu se sloganem "Správný ležák nespěchá", což by mi jindy přišlo snad i vtipné...

Ještě horší pocit jsem měl ze sanitky, která se pomalinku šinula za mnou. Jako sup čekající na umírající kořist.

Kniha navíc není zrovna moc dlouhá (176 stran), takže ji do sebe nasoukat za jeden den není zrovna nějaký čtenářský maraton (když už jsme u té terminologie). Jedinou kapitolou se kterou bych nesouhlasil, je ta věnovaná výlučně ženským běhům, což je dle autora diskriminace mužů (přijde mi to nemístné, jako třeba kritizovat FED CUP v tenise), ale jinak jsem se u všech kapitol zasmál, leckde se i trochu poučil, jinde jen tiše záviděl (třeby časy Luboše Brabce na dlouhých tratích jsou dost slušné, i když by to sám asi nepřiznal, protože to je člověk pokorný a slušný - nebo se tak minimálně ze svých knih jeví).

Maraton a jiné pošetilosti je super kniha, která se vám bude líbit tím více, čím jste propadli běhavému šílenství. Pokud k tomu ještě máte trochu smyslu pro humor, tak je to jen další plus.

A já upřímně doufám, že Luboš Brabec už doma píše nějakou další knížku.