Šachy, šachy, šachy...

Občas se na mě mé zdraví trochu rozzlobí a rozhodne se, že na chvíli vypoví službu. To je pak docela mrzuté. V tu chvíli jsem si připadal jako tak trochu bez života, protože - a to si člověk jinak ani snad neuvědomí - bez odpovídajícího stavu v modu "fit" je spousta v podstatě běžných aktivit tak trochu tabu. Jako třeba sport....

A onen čas je třeba něčím naplnit, aby si nebohý mozek nestihl stěžovat, že tak nějak trpí.

Zkrátka a jednoduše, vzpomněl jsem si v tu chvíli na šachy.

Jo, i s tím rizikem, že je to jako když vojákovi zvyklému na M16 dáte do ruky vzduchovku.

Vím, je to k šachům trochu nefér. Tuto "hru králů", která má svůj původ asi v Indii (nebo v Persii?), jsem se naučil hrát už coby malé robátko, i když je nutno dodat, že začátky byly krušné. Můj otec, krom toho, že mi nevysvětlil jak se dělá rošáda, mě moc nešetřil a porážel v dobrých 99% případů (a dodnes mám podezření, že i v tom 1% tehdy sehrál roli alkohol v krvi :)) se slovy, že "tak to v životě chodí." A měl pravdu. Šachy mi to neotrávilo.

Pamětliv těchto zážitků jsem se zaregistroval na chess.com a po dlouhé době hře znovu propadl. A propadl jsem i doslova, jako hráč jsem mizerný, dělám hloupé chyby, kdy po relativně solidním otevření následuje chatrná střední hra, kterou vystřídá zoufalá koncovka.
Jenže pořád mě to baví.
Takže je to vlastně "ól rajt", ne? :)

P. S. Všimli jste si, kolik šachových výrazů přešlo do běžné mluvy? Tak třeba, "byl to volební pat", "to byl nebezpečný gambit", "každý pěšák nosí v torně maršálskou hůl", apod.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Virtuální pomníky

CID