Anthropoid (2016)

Přiznám se, že historické období Protektorátu Čechy a Morava a jeho následná podoba tzv. "regulované demokracie" v letech 1945 - 48 patří mezi ta historická období, která mě zajímají asi nejvíce, což mimo jiné znamená, že k nim mám relativně dost načteno (Padevětem počínaje a Peškem i Čvančarou konče) a jsem také velmi rád za jakákoli filmová či dramatická díla z tohoto období. Na Anthropoid Seana Ellise (režiséra filmu Metro Manila) jsem se tedy pochopitelně těšil.

O operaci Anthropoid už bylo natočeno filmů hned několik, ale s výjimkou skvělého Sequensova Atentátu z roku 1964 (dodnes považuji už jen samotný vznik filmu v té době za takový malý zázrak) se jedná o "solidní" slátaniny. Z britského počinu Anthropoid jsem měl tedy poměrně logické obavy. Ono se to našinci možná ani tak nezdá, ale povědomí o této diverzní akci z doby druhé světové války je v zahraničí poměrně malé a širší veřejnost o tom třeba vůbec neví. Nebude film podáván příliš polopaticky se snahou zasáhnout co nejširší okruh potenciálních diváků na úkor své věrohodosti?

Naštěstí ne.

Sean Ellis se o tématu sám dozvěděl někdy okolo roku 2000, příběh jej fascinoval (představuji si, že asi podobně jako autora HHHH Bineta) a překvapilo jej, že mimo bývalé Československo je znám asi jen hrstce fanoušků military a věcí s tím souvisejících. Rozhodnutí něco podobného natočit padlo tedy někdy v té době. Během patnácti let Ellis shromažďoval materiál, piplal s Anthony Frewinem scénář a vůbec dělal takové ty věci, které vedou k dlouho připravovanému filmovému projektu. Čas to rozhodně nebyl marně strávený, na snímku je totiž vidět, že tvůrci se v situaci orientují a ví co a jak se stalo. Občas (možná snad dokonce by šlo použít výraz "relativně často") si pomáhají dramatickými zkratkami, sloučí více postav do jedné, apod., což může skalní fanoušky asi i naštvat, nicméně můj pohled je takový, že pokusit se o maximálně věrohodnou dramatickou rekonstrukci by znamenalo film natáhnout na 5 hodin a prakticky jej pro nezasvěcené totálně znepřehlednit. Ne, od toho jsou jiné platformy (odborná i populárně naučná literatura a filmové dokumenty). Je to jako stěžovat si na obrazy S. Dalího, že nejsou moc realistické.

Ano, přiznám se, že některé zkratky a úpravy minulosti mě trochu zaskočily. Třeba úvodní scéna s hajným je podle mě natočená velmi dobře, jen v historii nemá žádnou oporu a může tak házet špínu na hajného Aloise Šmejkala (válku přežil), který byl prvním důležitým kontaktem parašutistů. Filmově to ale filmově funguje naprosto skvěle a já ze scény přímu čtu záměr autorů zprostředkovat divákům paranoidní atmosféru roku 1941, kdy každý může být udavač a nikomu není radno věřit.

Jinak je začátek lehce rozpačitý, pro českého diváka i místy nechtěně vtipný (i kdy možná i chtěně, např. pes jmenující se Beneš dokázal rozesmát celý kinosál), protože - jelikož je film britský - se v něm hovoří anglicky (ok, občas německy a tu a tam probleskne české slůvko), což platí i pro český "ánsámbl" (Budař, Mihulová,...), kteří mají roztomilý přízvuk. Bohužel onen roztomilý přízvuk mají i britští herci (asi snaha tvůrců o to poznat kdo je z jaké země), když tedy Kubiš (Jamie Dornan) tvrdí, že je Moravy, tak si u toho málem ukousne jazyk. Legrace tam, kde by být neměla.

Ale to se také dá přežít a poměrně brzy si na to zvyknout.

Co mi ale vadilo z jazykového koutku asi nejvíce, to bylo oslovování parašutistů mezi sebou příjemními (Opálko, pojď sem, Bublíku, ty pojď tam,....). To znělo dost divně a uměle. Chápu, vojáci, ale stejně.

Ale i to se dá zvládnout a po chvíli to už vůbec nevadí.

Sean Ellis totiž umí točit filmy zatraceně dobře a na případu válečného Anthropoidu to jen opětovně dokazuje.

Výběr herců se také povedl. Dornan přilákal velké množství fanynek, které by o podobnou tématiku asi jevily zájem jen zcela okrajově, Murphy (Gabčík) přidal zkušené a kvalitní herectví a na plátně je ze všech herců asi nejvýraznější a troufnu si říci, že i nejlepší. Trochu horší to je s charaktery postav, které opět moc nekorespondují s realitou. Gabčík rozhodně nebyl takový "zasmušilý killer", dobové dokumenty jej charakterizují jako veselého člověka, kterému žádná zábava nebyla cizí, ale který zároveň dokázal fungvat takříkajcí "bez nervů". Přiznávám však, že Murphyho Gabčík se mi i navzdory této odlišnosti hodně líbil.

Fílm je v podstatě celý o Gabčíkovi s Kubišem. Nacisté samotní se zde objevují jen okrajově a Heydrich jen v dobovém záběru při úvodu filmu a pak na nás jeho přísný profil vykoukne až ve scéně atentátu. Někomu to možná může vadit, nicméně i to je jistě autorský záměr, koncentrovat se jen na jednu stranu, akcentovat emoce (což se daří, Murphy i Dornan spolu na plátně fungují na jedničku) obou parašutistů a podat příběh z jejich úhlu pohledu.

A dál, co napsat dál?

Příběh je znám (v československém prostředí) hodně dobře, ale četl jsem nějaké reakce zahraničních diváků, kteří jím byli přímo šokování (asi čekali nějakou "holywůdskou" cestičku a šťastný konec). Ne, film rozhodně není patetický a nehraje si na nějakou oslavu války a přehnaného hrdinstvů jako z mramoru. Postavy jsou civilní, mají strach, užívají si svého života dokud to jen jde, mají emoce. Patos tu nemá místo, i když jsem zaslechl i názor, že zvolání "my se nevzdáme, jsme Češi" (což je paradoxní, protože jej z krypty křičeli tři Moravané a jeden Slovák) je přespříliš blbé a ve scénáři být nemělo. Chyba lávky, ona věta je reálná (minimálně ji potvrzují dobové zprávy, např. ta od pražských hasičů).

Velmi se mi líbilo, že ve filmu bylo dobře akcentována role československého domácího odboje, bez kterého by úspěšné vykonání akce asi nebylo možné. I zde je samozřejmě výčet podporovatelů okrouhnut na rodinu Moravcových a Zelenku-Hajského (plus velmi potěší zmínění neskutečně důležité úlohy Františka Šafaříka jako informátora z Hradu), ale dá se to pochopit, plynulosti filmu a pochopení situace to nebrání.

Film tak v mých očích dopadl velmi dobře, malé mušky se dají přehlédnout a odehnat líným mávnutím ruky. Rovněž doufám, že brzy se rozplyne i mýtus o tom, kterak Češi za války proti náckům nic nedělali. Není to pravda, v poměru k počtu obyvatel země byly ty ztráty obrovské a právě za tzv. "heydrichiády" dosáhly svého smutného vrcholu.

P. S. A velký palec nahoru za ozvučení.