Ztraceni v Mnichově (2015)

S filmy o nichž se hodně mluví mám občas trochu problém, někdy dokonce raději volím tu variantu, že si film jaksi "odložím" na později, až bublina tvořící se okolo něj trochu splaskne a já jej tak budu schopen sledovat střízlivějšíma očima.

No a někdy je to odložení krátké, jindy dlouhé a v některých případech už daný film nikdy neuvidím on tak zmizí v propadlišti mé zapomnětlivosti. Ztraceni v Mnichově patří do první skupiny.

No jo, když on film získá krom mnoha Českých lvů také cenu filmové kritiky a chválu naň slyšíte ze všech možných stran, tak je potřeba mít se trochu na pozoru, i když na druhou stranu je třeba si také uvědomit, že v našem rybníčků těch filmů zase tolik nevzniká a v podstatě stačí jen nenatočit nějaký vyložený průšvih a nominaci na "Lva" máte prakticky jistou.

Celý film je vlastně takovým svébytným fiktivním filmem ve filmu, který se odehrává v roce 2008 (a 2014) a svým tématem se vrací k otázce mnichovské zrady a traumatu z toho pramenícího. Svébytné je to zejména proto, že snímek trochu vyjíždí ze zajetých kolejí, Zelenka a spol. si dovolí diváky netradičně překvapovat a hlavně nastolovat otázky. Ona totiž ta kolonka "komedie" (která se u tohoto filmu často uvádí) totiž není tak úplně přesná. Jistě, nějaký cynický humor (chvílemi snad "metahumor") se tu vyskytuje, ale netvoří zde jádro pudla. Ztraceni v Mnichově je totiž film, na nějž velmi dobře sedí označení "mnohovrstevnatý". Jednou z těch vrstev může být i to, že pomůže divákovi náhlednou trauma "mnichovské zrady" a komplexu z toho pramenícího trochu jiným způsobem. Mně osobně se ale takový svérázný způsob vyrovnávání se s minulostí docela líbí a s filmem jsem tak byl spokojen.

A spokojen jsem byl rovněž s hlavním představitelem - Martinem Myšičkou, který ve své roli opravdu exceluje.

Pozor však, Ztraceni v Mnichově není úplně normální film (v tom smyslu, jak většinová tvorba na plátně kin dnes vypadá), jsem si zcela jist, že leckoho může namíchnout, ba přímo urazit, v lepším případě jen otrávit a nudit. Nicméně to už je prostě daň, kterou si režisér Petr Zelenka vybral a s níž se podobné filmy potýkají. Ne vše, musí totiž být za všech okolností líbivé a šablonovité.