Metro Manila (2013)

Žít na filipínském venkově asi samo o sobě není zrovna jednoduché. Když se navíc situace zkomplikuje natolik, že jste absolutně bez peněz, vaši rýži vykupují pod cenou a už vás to tam celkově moc nebaví, tak zbývá jen jediné rozhodnutí - zkusit prorazit ve městě (v tomto případě v metropolitní Manile).

Jasně, v tom momentě si už říkáte, že se bude opakovat klasický vzorec mnoha vesničanů, kteří po příjezdu do v podstatě jiného světa, od něhož si slibují nemožné, spadnou na dno úplné bez naděje se z něj vyhrabat. Jo, tak nějak to je i v tomto filmu, nicméně rozhodně nečekejte jednoduše nalinkovanou dějovou linku a na závěr nějaké to obligátní poselství. Na to je Metro Manila až příliš chytrý film.

Mladí manželé Oscar a Mai se s dvěma dětmi protloukají jak se jen dá. Dokáží se radovat z maličkostí, třeba z bytu, do něhož by našinec asi ani nevkročil. O to víc vás u sledování bolí všechny ty podrazy osudu (a jiných lidí), které se jim staví do cesty a o kterých většinou víte trochu s předstihem před hlavními hrdiny. Nezlomná touha s životem něco změnit nakonec zavede Oscara k první pořádné práci u bezpečnostní agentury a vy už si říkáte, že by se život konečně mohl obracet k lepšímu...

Metro Manila je takovým smutným filmem s nadějí. Důležitějším poznatkem pro mě ale je, že se jedná o film velmi dobrý. Jedné se také o autorský snímek Seana Ellise (který nedávno přišel i do našich kin s filmem Anthropoid), ten se tu krom režie postaral i o scénář a kameru. Na Ellisovi je znát, že se dříve věnoval také fotografii, záběry má Metro Manila velmi působivé.

Metro Manila je tak ve výsledku velmi zdařilým dramatem, který je citlivě režírován, zbytečně netlačí na emocionální pilu a umožňuje tak divákovi vychutnat si jak momenty poklidné, tak i ty akčnější.

Vřele doporučuji!